Hollywood Sickness [CZ]

For The First Time In My Life (8.kapitola)

Aron's POV:

Bylo mi ho doopravdy líto, ale bouřka pořád zesilovala a on se bál čím dál víc. "Kdy už to kurva přestane?" zašeptal roztřeseně. "To nevím, ale neměj strach, nic se ti nestane..." musel jsem ho nějk zklidnit. "To do-" zase ale udeřil hrom a on úplně nadskočil.

Johnny's POV:

I just can't escape

It's like you're here with me now

But the words you say

They always seem to fade out

Since you been away

I'm just a face in the crowd

Someday, someday

I know you're comin' back

Jakmile začala bouřka, tak jsem si vzpomněl na Dannyho. Na jeho strach a jak jsem s ním musel bejt vždycky vzhůru, když byla, třeba celou noc. Zase jsem brečel a nedokázal jsem si připustit, že tyhle Vánoce by byly bez něj. Budou už za tejden a zatím to nevypadá moc nadějně. Je asi u Arona, Charlie je naštvanej a mně je mizerně. Potřebuju ho a vím, že i on mě. Tak ať se sakra vrátí! Já to tak nemyslel, ale teď se mi zas všechno sype na hlavu a já zase psychicky umírám. Teď musím spát.

Danny's POV:

Na tváři mě lechtaly sluneční paprsky studeného prosincového slunce. Snažil jsem se si vybavit svůj sen, ale ten už se rozplýval v nekonečnu. Smůla. Sedl jsem si.

Otočil jsem hlavu na Arona. Nevím, kdo z nás dvou usnul včera jako první, ale řekl bych spíš, že já. Ještě spal a opravdu mu to slušelo. Zase jsem na něj začal zírat a ZASE se probudil. Podíval jsem se mu přímo do očí a on na mě zíral. Pomalu si sedl a já si od něj udržoval pořád stejný odstup. Byla mi strašná zima. Pootevřel jsem pusu, chtěl jsem něco říct, ale všechno se mi najednou vypařilo z hlavy. Začali jsme se k sobě přibližovat... až jsme se políbili. Ale ani jeden z nás neucukl a začli jsme se líbat. Strašně dlouho a navzájem jsme si drtili ruce. Dopadli jsme na zem a srdce mi bušilo jako o závod. Chtěl jsem víc... mnohem víc...

Aron's POV:

Cítil jsem se jako nikdy předtím. Ještě nikoho jsem tak zoufale nechtěl líbat. Třásly se mi ruce a já ho nechtěl už nikdy pustit. Jenže tohle není správně, proboha!!!

Danny's POV:

Konečně, ikdyž jsem to nechtěl, to skončilo. Teprve teď jsem si uvědomil, co jsem tam celou dobu dělal. "Jdu udělat snídani..." řekl s kamenným výrazem a odešel. Beze slova a ani se na mě nepodíval.

(-o týden později-)

Johnny's POV:

Už mi přišlo vyrozumění, kdy mám jít k soudu. Od toho rána jsem ho neviděl a víc jsem mu už potom nevolal. Ale chtěl jsem, aby tam šel se mnou. Poslední dobou nemluvím, moc nejím. A potřebuju ho. Ale on je u Arona. Moje žárlivost byla nevýslovná, ale stesk ještě větší. Nechci, aby to zašlo tak daleko, jako se to stalo minule. Chci s ním oslavit Vánoce a taky chci, aby se mnou byl u toho zatracenýho soudu. 

Přišel jsem ke stolu ve svým pokoji a vytáhl jsem papír a tužku. Je to staromódní, je to na nic a dá se to zmuchlat a roztrhat, ale stejně si pořád myslím, že dopisy mají svoje kouzlo. Řeknu mu všechno, vysvětlím to. A pokud to vyslechne, snad to ještě dokážu všechno zachránit....