Hollywood Sickness [CZ]

Guzzle, Guzzle (4.kapitola)

(-později té noci-)

Matty's POV:

Jorel i Vanessa spali na chodbě, Dyl a Jordon taky a já nemohl usnout. Vrtalo mi hlavou, proč zrovna oni dva, nebo aspoň Daniel, musí tolik trpět a za odměnu dostanou jen zkurvených pár tejdnů štěstí... 

Když si totiž George konečně uvědomil, že se věci dají řešit i mírovou cestou, tak se vybouraj ve zkurveným autě! Počítám, že potom bude mít George zas nějaký výčitky svědomí a tak podobně, ovšem jen jestli to KURVA PŘEŽIJOU! 

Áchjo, nemusel jsem teď bejt tady.

Mohl jsem teď ležet se svou ženou v posteli a fetovat venkovskej vzduch a mohl jsem jen tak relaxovat a nebyl bych žádnej Da Kurlzz. 

Ale neměl bych tuhle bandu kreténů...

Ale zase bych měl o milion starostí míň... 

(-ráno-)

Jorel's POV:

Probral jsem se na zemi a vedle mě byla opřená spící Vanessa. Opatrně jsem se narovnal a zívnul jsem. Napadlo mě, že se třeba jeden z nich, nebo přinejlepším oba, mohli vzbudit a tak jsem Vaness opatrně překlopil na druhou stranu, dal jsem jí svou mikinu pod hlavu a vstal jsem. Bolela mě noha a z toho spaní na zemi jsem byl celej rozlámanej. Tak jsem došel k tomu stolu, jak za ním sedí sestra, já tomu říkám recepce, abych to nemusel vždycky vysvětlovat a sestra se na mě podívala. Chvilku se zamyslela a pak jí došlo, koho hledám, nejsme tu poprvé a přeci jsme taky Hollywood Undead, takže... "Pokoj 206, oba." řekla  apousmála se. "Díky" a vydal jsem se přesně tam, kam mě poslala, vydal jsem se do pokoje číslo 206. Před pokojem č.206 seděli na lavici dva lidi. Hideki z Shiniashi a pokud se nepletu... ještě ten jeho bratr, co tu taky byl, když měl Danny narozeniny. Tak nějak mi došlo, že tu nebudou sami, ale i přes to jsem se musel přesvědčit a přišel jsem k nim blíž.

Hideki si něco zpíval a když jsem došel až k nim, zvedl hlavu. "Mari je tam asi půl hodiny..." řekl. Chytil jsem za kliku a dveře se otevřely. Maria na mě chvíli koukala a pak mě objala. "Jak to s nima vypadá?" zeptal jsem se a prohlídl jsem si jí. Ruku měla pevně zatlou v pěst, klouby bílé. "Nic moc..."  řekla zklesle, chytla Elena za ruku a s Hidekim v patách kráčeli pryč. Jak ona se to dozvěděla? A jak se sem tak rychle dostala? Pokud je mi známo, všichni tři žijou někde ve Střední Evropě... No nic... vešel jsem dovnitř.

Danny ani George bohužel vzhůru nebyli... Teprve teď jsem ale viděl jasně Dannyho obličej plný modřin. Na levé tváři měl tenkou, ale hlubokou a dlouhou ránu. Na čele měl obvaz a viděl jsem, že i tak přes něj prosakuje krev. Chytil jsem se postele a zhluboka jsem se nadechl. Snažil jsem se potlačit pláč, ale prostě to nešlo. Kurva, vám by to snad šlo, kdyby vám tu leželi skoro mrtví kamarádi, doprdele?! Přístroje aspoň nesynchronizovaně pípaly, takže to mě trochu uklidňovalo. Nemělo to ale smysl a tak jsem se vrátil zase ke dveřím a ještě jednou jsem se podíval na Dannyho a George, kteří zase jednou jen o vlásek utekli Smrti, ale není to jistý. Vzal jsem za kliku a otevřel jsem ty dveře..

Stál jsem tváří v tvář Aronovi. "Ahoj..." pousmál jsem se falešně a šel jsem dál. "Jay?" zeptal se mě ale. Otočil jsem se a podíval jsem se na něj, aby věděl, že poslouchám. "Je to hodně špatný?" řekl. 

"Já... nevím... já prostě..." promnul jsem si oči, už mě pálily a bolely kvůli tomu potlačovanému pláči. "Já... pohoda... díky..." naznačil omluvu a já se otočil a zryvchlil trochu svůj krok, abych se donutil přestat myslet na ty dva. Stejně nechápu, proč se to musí vždycky stát mým kamarádům. Proč kurva?! Je to opravdu moc těžký, když se to děje doopravdy a já nevím, co mám sakra dělat!! Ale oni jsou silný... teď neumřou... nesměj!