Feelings

13. díl - Fajn! Neprosím se o to!

" Harry jako myslíš si, že jsem vám celou tu dobu lhala?" zeptala jsem se podrážděně.

" Neodpovíš?"

" Tak fajn, napadlo mě to, nemůžeš se ničemu divit."

" To se sakra divím! Fakt ti děkuju, že mi tak věříš. Nemůžu se ničemu divit!? Sakra Harry! Ne nikdy jsem takovouhle situaci nezažila, nikdy jsem nestřílela, neřídila, ani nic podobného! Pořád mi nevěříš? Proč bych teda po nich střílela? Proč bych před nimi ujížděla s autem? A proč jsem netušila, co je Sarah zač? Proč by mi chtěl Zayn ublížit? Harry já nevím co to je, prostě ve mně vždycky něco přeblikne, já nikoho nevnímám a snažím se myslet. Zatím to vždycky vyjde. A ne, nejsem vždycky v pohodě, opravdu ne! Ty se mnou nikdy nejsi chápeš? Nevíš co se mi děje v hlavě, ty neví vůbec nic Harry!"

" Tak promiň. Nevím proč mě to napadlo, prostě se omlouvám."

" To děláš vždycky?"

" Co?"

" Že něco poděláš a pak se jen omluvíš?" zeptala jsem se už trochu klidnějším hlasem.

" Ne Sam! Kromě Nialla jsem se ještě nikdy nikomu neomluvil! A víš co? Když o to nestojíš, už se ti omlouvat nebudu!"

" Fajn! Neprosím se o to!"

Zbytek cesty proběhl beze slov. Není se čemu divit. Neumíme se s Harrym bavit, vždycky to dopadne nějakou hádkou.

Když jsme, teda Harry, auto zaparkoval v garáži, vystoupila jsem a zamířila do obýváku. Byli tam všichni kluci, takže jsem nemusela nikoho shánět.

" Sam? Sakra kde jsi? Nebereš telefon, nestalo se ti něco?" vystřelil ke mně Liam.

Odstrčila jsem ho a řekla: " Jsem v pohodě, jasné?! Sedni si Liame. Musíme něco probrat. "

" Musíme probrat dva problémy. Harry se ještě taky neozval," promluvil Niall.

" Já už se ani ozývat nemusím, jsem tady," řekl Harry, který se objevil ve dveřích," a teď buďte zticha, musíme vám říct, co se stalo."

Pak jsem začala tím, jak jsem šla běhat a doběhla na pláž. Co se stalo potom a jak jsme se dostali pryč. Sem tam se něčím přidal Harry, ale nechal mluvit spíš mě. Když jsem skončila kluci se rozhodli hned jít do toho auta. Nás ale poslali do koupelny, protože jsme byli prý špinavý. Dohodli jsme se, že se potom zase sejdeme tady.

Po půl hodině jsem byla hotová a rozhodla se už jít do obýváku. Cestou jsem se ještě stavila v kuchyni, protože jsem měla hrozný hlad.

Pak už jsem šla do obýváku, protože jsem tam slyšela i kluky. Celá zvědavá jsem tam přišla a zeptala se:" Tak co? Máte něco?"

" Ne, jsou tam jen zbraně a ten mobil, pak různé nepodstatné věci. Všechno důležitého si vzali nejspíš sebou," odpověděl mi Liam.

" A co ten mobil, můžeme ho nějak využít?" zeptala jsem se ještě.

" Zkusím z něho něco dostat, ale pochybuju." tentokrát odpověděl Louis.

" Tak fajn, toho auta se musíme zbavit. Zapálíme ho, nikdy nevíte, co tam nastražili. Pojedu s Liamem. Louis se zatím podívá na ten mobil a ty se Sam udělejte večeři," řekl směrem k Niallovi Harry.

Super, jestli pojede Harry s Liamem, tak to nedopadne dobře. Doufám, že to Liam přežije ve zdraví.

*Liam*

" Jdu se ještě převléct, tak na mě počkej," řekl jsem.

" Dělej," nezapomněl na nějakou chytrou odpověď Harry.

Nevšímal jsem si ho a vešel do pokoje, vyslékl jsem se jen do trenek a vytahoval ze skříně jeansy a triko. Než jsem se ale stihl obléct, vešla do dveří Sam.

Jen stála a dívala se na mě.

" Potřebuješ něco?"

" Co?" zeptala se Sam.

" Jestli něco potřebuješ?" odpověděl jsem a zasmál se.

" Promiň. Jo, jen aby jsi byl v pohodě. Pohádali jsme se, tak asi nebude moc příjemný. Navíc nedokáže přenést přes srdce, že spolu chodíme. Tak, jen, prostě se nežeň do nějaké hádky, jo?"

" Pokusím se."

" K vůli mně, prosím."

" Dobře. Budu se snažit to přečkat bez hádky, jo?" ujistil jsem ji. Ale vlastně jsem to tak taky chtěl. Prostě se nesmíme bavit o Sam, pak to bude ok.

" Tak fajn, já půjdu."

" Bez pusy?" udělal jsem na ni roztomilá očka.

Zabralo to. Přišla ke mně a dala mi polibek. Chytl jsem ji kolem pasu a ona se na mě přitiskla. Pak jsme si dali ještě asi tři polibky, než jsem ji pustil. Nechci přece, aby Harry zuřil, ještě než vyjedeme, že?

Sam to asi viděla stejně, protože se otočila a začala odcházet, ve dveřích se ale ještě otočila a dodala: " Jo, a Liame?" řekla. Neodpovídal jsem, jen jsem ji pobídl pohledem. " Jsi sexy," usmála se na mě a odešla.

tohle jsem od ní nečekal. Trochu mě to vykolejilo, ale vlastně i potěšilo. Ta holka se mnou dělá divy.

*Sam*

Po tom, co se Liam oblékl, i když byl fakt sexy a víc mu to slušelo bez trička, odjeli s Harrym zlikvidovat to auto. Já jsem šla s Niallem do kuchyně a Louis se šel podívat na ten mobil.

" Tak co uvaříme?" zeptala jsem se.

" Uděláme lasagne. Teď mi ale řekni, co jste si s Harrym zase udělali."

" Ok, ty má ráda," usmála jsem se a doufala, že pochopí, že se o tom nechci bavit, bohužel se tak ale nestalo.

" Neodpověděla jsi," připomněl Niall.

" Já vím, bylo to schválně. Prostě jsme se pohádali. Nialle, já jsem se opravdu snažila, ale on mně řekl, že si myslí, že tu nejsem nová, chápeš? Že jsem se všechno neučila od začátku, že už jsem uměla řídit, a že už jsem někdy střílela, ale to není pravda. Proč bych vám lhala? " řekla jsem už se slzami v očích. Proč zase bulím? Štvu už sama sebe, výborně.

Niall mě samozřejmě objal a dodal: " Je to kretén, nemyslel to tak, prostě dřív mluví než myslí. Bude to v pohodě, neboj. Všichni ti věříme a nepochybujeme o tobě, ani on."

" Nebude Nialle, nesnáší mě. Nikdy jsme si normálně, teda až na ten první trénink a pak jak se mi omluvil nemluvili, vždycky se jenom hádáme. A když se mně omluví, tak já mu ještě nadám, chápeš? Dneska jsem to prostě celé podělala, udělala jsem něco, co se nedá vzít zpátky. Sakra Nialle, proč brečím? Proč mi to prostě není jedno?"

Tak a je tu další díl. Skoro nikdo si to nečte, ale je mi to fuk, baví mě to psát, takže jestli vás to nebaví, máte smůlu. :P

J.