Věštba tří

Kapitola 82 - Bezmoc

"Minervo, chci s nimi mluvit," osopil se na Minervu, když mu odmítla říct, kde má Harryho a Draca hledat. Celý den Harryho hledal a když se vrátil, zjistil, že oni už jsou zpět a jsou na ošetřovně. Když tam ale doběhl, tak už byli pryč, proto letěl hned za ředitelkou, ale ta prostě odmítla prozradit, kam je přesunuli. Bylo jasné, že na Malfoy Manor se nevrátili, tam to nebylo bezpečné. 

"Severusi, to nejde. Slíbila jsem, že tě za nimi nepustím. Nechtějí tě vidět a já se jim upřímně ani nedivím," řekla přísně a zamračila se na něj. Jasně, dalo se čekat, že už se k ní doneslo, co se dneska stalo, ale copak nikdo nechápal, proč to udělal. 

"Potřebují jen trochu času, Severusi," promluvil nečekaně obraz Albuse. 

"Řeknete mi aspoň, jak jsou na tom a jestli jsou v pořádku?" zamračil se na Minervu a snažil se ignorovat pohled Albuse.

"Jsou oba dva v pořádku, měli jen pár oděrek. No ale něco se přeci jen stalo, objevili tu moc," řekla nečekaně Minerva a Severus se posadil, tato zpráva ho překvapila. 

"Jak?" zajímal se.

"No vlastně to bylo naprosto jednoduché. Únosci je řízli do ruky, při útěku se chytili za ruce, tím se jejich krev spojila a vytvořila onu sílu, jedním kouzlem porazili všech čtrnáct útočníků, kteří už jsou teď v Azkabanu. Spojeni krví, přesně tak, jak to bylo ve věštbě," vysvětlila mu a Severus se téměř praštil do hlavy, hledali samé složité způsoby a toto je nenapadlo, tak banální. Víc už vědět nepotřeboval, nebo spíš nepočítal, že by se ještě něco dozvěděl a tak se vydal do svých komnat, kam byl nucen se opět nastěhovat. A radost mu to určitě nedělalo, vše mu připomínalo Harryho a Draca, necítil se dobře. 

Následující tři noci téměř nespal, nebyl schopen ani učit a tak si domluvil s Křiklanem další záskok, aby sám mohl sedět ve svých komnatách a užírat se nekonečným pocitem viny a samoty. Čím déle nad tím přemýšlel, tím více si byl jistý, že ta druhá vize byl přelud, výtvor někoho jiného. A on na to naletěl, naprosto na to naletěl a přišel tak o vše. Samozřejmě měl radost, že se oba dostali ven živí a tak rychle, ale chyběli mu, každou minutu. Přál si být s nimi. 

Samozřejmě už mu došlo, kde se teď nacházejí, Doupě bylo naprosto jasnou volbou a určitě bylo opět zabezpečeno proti vpádům, takže věřil, že jsou v bezpečí. Nejraději by se však vydal a šel tam za nimi, ale bylo více než pravděpodobné, že by ho ale okamžitě vyhodili a tak to neudělal. 

Nejvíc ho trápil slib, který porušil. To, že se obával s Harrym být, ho ještě neopravňovalo ukončit to takto. Jednal zbrkle, to, co vždy vyčítal jim dvěma, teď udělal on sám a vše tím pokazil, víc než kdykoliv oni. Z myšlenek ho vyrušilo hlasité zaklepání na dveře. Neměl na návštěvy náladu, proto bez hnutí seděl a byl rozhodnut neodpovědět. 

"Já vím, že tam jsi, tak laskavě otevři," ozval se za dveřmi hlas, který nečekal, byl to Draco. To ho donutilo zvednout se a jít otevřít. Draco ani nečekal na vyzvání a vklouzl dovnitř.

"Co se děje?" vyděsil se Severus, snad není nic s Harrym, to by nepřežil. 

"Šel jsem odevzdat úkoly a slyšel jsem, že marodíš, tak tě jdu zkontrolovat, mám chvilku čas, než zamířím ještě na jasnovidectví," odtušil chladně Draco a prohlédl si ho od hlavy k patě. 

"Jsem v pohodě," řekl Severus, i když to byla naprostá lež. 

"Ano, ovšem, stejně jako Harry, oba předstíráte, jak jste v pohodě. On věnuje celou svou energii jen do cvičení a ty zase žádnou energii nemáš, samozřejmě, oba jste v pohodě," protočil Draco očima a Severus jeho ironii ani nevnímal, protože ho zaujala jen zmínka o Harrym.