Věštba tří

Kapitola 55 - Silvestr (1. část)

"No vy vypadáte, jako byste slavili Silvestra o den dřív," mračil se na ně profesor lektvarů, jakmile vešli společně do kuchyně.

Byla pravda, že to včera trošku přehnali. Po srdceryvném děkování za možnost vidět svého zesnulého bratra, u nich oba zůstali dlouho do noci. Popíjeli, bavili se, smáli se a Harry jim povyprávěl, jak mluvil se všemi svými blízkými, takže ukáplo i pár slz. Když oba konečně odešli, byl Harry v takové náladě, že nechtěl být sám, takže zase po dlouhé době spali s Dracem v jedné posteli. Pomohlo mu to, dnes ráno, no dobře skoro v poledne, se sice probudil s pekelnou bolestí hlavy, ale po psychické stránce na tom byl o dost lépe než předchozí den.

"Zato vy jste se očividně někde musel velmi zdržet, už jsme Vás včera neviděli," oplatil mu drobnou výtku Harry a přijal lektvar na kocovinu, který mu Draco podával z jedné poličky.

"Přišel jsem, když jste si v slzách padali do objetí, tak jsem nechtěl rušit a šel si do pokoje číst," vysvětlil jim Severus a Harryho to trochu zarazilo.

"Dal jsem jim ten lektvar, proto mě objali. Chtěli poděkovat i Vám, ale neukázal jste se," vysvětlil mu a dal si záležet, aby v tom byla slyšet zřetelně další výtka.

"Ten lektvar je od tebe. Měli děkovat jen tobě. Přece když někomu dáš knížku, tak taky poděkuje tobě a nepůjde skládat dík spisovateli," řekl Severus a zavrtěl hlavou. Znal tento postoj, profesor prostě neměl rád, když mu někdo ukazuje vděk a tak se všech svým zásluh zbavoval.

"Knížka je naprosto něco jiného," zaprotestoval Harry a musel to být až Draco, kdo jejich dohady přerušil: "Nechte toho! Harry prostě to bylo od tebe. Severusi, ty se díkům nevyhneš, najdou si tě na večírku."

Jak profesor, tak Harry si odfrkli, což způsobilo, že se Draco rozesmál. Dál se však ani jeden už nedohadovali.

"Super. Jelikož jsme si skutečně dost přispali, jdu zkontrolovat, jak jsou na tom přípravy, jestli se vše stíhá, hosté začnou chodit za pár hodin," rozhodl Draco, jakmile do sebe také hodil lektvar na kocovinu. Očividně ani on neměl žaludek zatím připravený na žádné jídlo. Poté zmizel za dveřmi.

K účelu dnešního večírku měli sloužit tři spodní místnosti, tedy vstupní hala, obývací pokoj a jídelna. Jelikož bylo sezváno dost hostů, do jedné místnosti by se vše prostě nevešlo. Naštěstí skřítkové nelenili a už když Harry scházel schody dolů, viděl, že bude brzy vše hotové. Pak už hůř jen chybět, aby skřítkové přinesli z Bradavic jídlo, které si nechali se svolením reditelky připravit.

"Kávu?" zeptal se ho Severus, když v místnosti osiřeli. Harry vděčně pokýval hlavou a posadil se ke stolu.

"Připravený na to, že tě dnes bude každý obletovat?" zeptal se ho ještě, když mu plný šálek podával.

"Neřekl bych, ale aspoň se jedná jen o jeden večer," řekl popravdě Harry a vzdychl. Ne skutečně na to připravený nebyl, nechtěl být středem pozornosti, ale copak měl na výběr? Navíc si za to může sám, kdyby nepředstíral svou smrt, mohl už mít dávno klid.

"Myslel jsem si to. Proto jsem včera koupil toto..." posadil se Severus naproti němu a podal mu tenký stříbrný náramek.

"To je krásný, je pro mě?" zeptal se Harry překvapeně. Další dárek od Severuse. Vážně, kde je ten mrzutý profesor, co ho nesnášel? Tento člověk ho každý den víc a víc překvapoval.

"Ano, mám na ruce stejný," ukázal mu jedno své zápěstí, kde se vyjímal totožný náramek a pokračoval: "Je v nich kouzlo, když budeš potřebovat zachránit od nějakého rozhovoru dneska, tak stačí náramek druhou rukou stisknout a ten můj začne hřát. Tak budu vědět, že mě potřebuješ a najdu si tě."