Věštba tří

Kapitola 20 - Noční toulky Bradavicemi

Trvalo bez mála další hodinu, než Harry přišel k sobě úplně, to už byli zbylí dva po jídle a tak nandali pouze jemu. Seděli společně u stolu, ani jeden však nic neříkal, všichni byli zabráni do svých vlastních myšlenek.

"Draco?" přerušil ticho Harry, který odložil příbory a tvářil se nanejvýš vážně. Blonďák se k němu otočil na znamení, že poslouchá.

"Našli mě a mohli dovnitř ... To znamená, že tvá máma ... Je mi to moc líto." vychrlil ze sebe.

"V pohodě, ztratil jsem ji už před pár měsíci. Toto jsem čekal. Hlavně, že jsi v pořádku ty," usmál se na něj, a Harry moc dobře věděl, že to nebylo tak upřímné jak se Draco snažil hrát. Věděl, jak moc to pro něj musí být těžké. Neměl teď už žádné rodiče, matka mrtvá a otec do konce života v Azkabanu. Chtěl by mu nějak pomoci, jen nevěděl jak.

"Až se dům mých rodičů právoplatně stane můj, nikdo do něj nebude mít přístup, pokud mu to nedovolím. Můj praděda ho opatřil takovými kouzly, že nejdou nijak obejít. Takže až se tak stane, mohl bys jít tam," dodal ještě po chvilce ticha.

"Já nevím, Draco, já tam nemám zrovna krásné vzpomínky. Asi bych se tam necítil sám dobře." začal odmítavě vysvětlovat.

"Taky tam nemám jen hezké vzpomínky, je na čase to změnit. Nebudeš tam sám, budu tam s tebou," dodal Draco.

"Cože?" ozvalo se pokojem dvojmo. Snape i druhý mladík teď na Draca hleděli nevěřícně.

"Až ti bude dobře, chci jít za ředitelkou a požádat o dálkové studium. Sedmí ročník je stejně převážně jen opakování a zkoušky bych si pak udělal tady." sdělil jim svůj plán, který očividně už nějakou dobu promýšlel.

"Jestli to děláš pro to, abys mě hlídal, tak nemusíš. Já to sám zvládnu," rozmlouval mu to Harry a nevšímal si pohrdlivého odfrknutí na druhé straně stolu.

"Nedělám to jen pro tebe, my víme, že bys to sám zvládl," podíval se pohoršeně po svém kmotrovi a pokračoval: "Já už se sem nechtěl vracet, to matka mě donutila. Když tady teď není.... No prostě chci odejít, jako jsem chtěl celou dobu, co jsem teď tady."

"Dobře, pak tedy půjdeme spolu k tobě," souhlasil Harry a musel přiznat, že se mu chtělo smát, když viděl překvapené pohledy svých společníků. Nejspíš ani jeden nečekal, že by s tím souhlasil. Popravdě neměl moc na výběr, ale to nebyl jediný důvod. Věřil, že pod tvrdou maskou nyní téměř osiřelého Malfoye se skrývá bolest a osamění, proto se rozhodl, že tady mohou být jeden pro druhého.

"Dobře, do víkendu to ale určitě nebude, předpokládám, že ministerstvo ti dům dá až po jeho řádné prohlídce, jakožto majetek bývalých smrtijedů," pronesl zamýšleně Severus a hůlkou před všechny přičaroval hrneček s čajem. Prožili poklidné odpoledne, kdy profesor četl a Draco s Harrym hráli šachy.

"No asi byste si měli jít lehnout, my musíme, Draco, zítra za ředitelkou s tvým požadavkem, a pane Pottere vy si laskavě vemte lektvary, rád bych se dnes vyspal," rozhodl před devátou večerní Severus, poté ukázal Harrymu, kde je koupelna, kde bude spát a kde najde potřebné lektvary.

"Nechápu, proč se zas chová jako bych byl osina v zadku..." pronesl zachmuřeně Harry, když si po dvaceti minutách lehal do postele.

"Když myslel, že si zemřel, dost ho to vzalo. Myslím, že se tím jen brání," odpověděl mu Draco z druhé strany postele. Harry něco zamručel a otočil se k němu zády, lektvary začali působit, ani se pořádně nenadechl a usnul klidným spánkem.

Probudil se a připadal si naprosto odpočatý, v pokoji vládla naprostá tma a ticho, jen jeho spolubydlící tiše podřimoval.

"Tempus" šeptl a zjistil, že je teprve krátce po čtvrté hodině ranní. Vzdychl a převalil se na záda. Už se mu určitě nechtělo spát, ale co měl dělat? Pak si uvědomil, že je zpět v Bradavicích a všichni už určitě spí, to byla možnost se zde projít a trošku si zavzpomínat. Dřív si nemyslel, že se sem ještě někdy podívá, toto byla skvělá příležitost. Potichoučku se tedy zvedl z postele, oblékl kalhoty a svetr, které leželi vedle jeho postele a zapřemýšlel, kde má neviditelný plášť. Pak si vzpomněl, že ho viděl v obývacím pokoji a po špičkách se tam vydal.