Věštba tří

Kapitola 21 - Záhada jménem BATOH

"Jsi si tím jistý, Neville?" zeptala se užasle Hermiona. Seděli zrovna v knihovně s Ronem a Lenkou a připravovali úkol na lektvary.

"Naprosto. Poznal jsem ho podle té skvrny, když jsem mu ho před dvěma lety omylem polil inkoustem," stál si za svým Neville.

"Co má zatraceně Snape dělat s Harryho batohem?" rozzlobil se okamžitě Ron. Hermiona chvilku mlčela, načež nakonec řekla: "Třeba si ho vzal na památku."

"Ale prosím tě, umíš si představit Snapea, jak si bere něco na památku, zrovna od Harryho? Za tím bude něco jiného." nedal se uklidnit Ron a vztekle zavřel učebnici.

"Víte, já si myslím, že měl Harryho určitě rád, tak není nic divného na tom, že si po něm něco schoval," řekla Lenka a očividně o tom ani v nejmenším nepochybovala.

"Myslím, že máš pravdu, všichni jsme si něco nechali, co by nám ho připomínalo," připomněla Hermiona a stiskla svůj řetízek na kterém měla zavěšenou Harryho zmenšenou zlatonku z prvního zápasu, kterou spolu před rokem ještě tak usilovně zkoumali.

"To je ale něco jiného, my jsme byli jeho přátelé, Snape teda nebyl." nenechal se přemluvit Ron.

"Máš pravdu, nebyl jeho kamarád, ale byl to jeho ochránce. Staral se o něj tolik let," nadhodil Neville a obě děvčata mu to odkývaly.

"Pfff, prosim tě, to dělal jen proto, že mu to přikázal Brumbál," mávl nad tímto výrokem rukou a dál klepal prsty o stůl: "Zajímalo by mě, co plánuje..."

"Nic neplánuje, Ronalde, měl Harryho prostě rád a chybí mu, stejně jako nám!" vyletěla popuzeně Hermiona. Měla už plné zuby toho, jak se Ron furt do všech navážel, počínaje Dracem a konče Snapem.

"Ty ho prostě nemáš rád, ale abys věděl, já si nemyslím, že je špatný člověk. Možná si na něj hraje, ale v srdci je hodný," přidala se k ostatním i Lenka a pohrávala si u toho se svými náušnicemi z víček od máslového ležáku.

"Všichni jste mu až moc rychle uvěřili, nezapomeňte, že to byl smrtijed," protočil Ron očima, jako by si myslel, že všichni jeho přátelé jsou úplně padlý na hlavu.

"Správně Rone, byl to smrtijed, než se před přibližně 16 lety přidal k nám, na to nezapomeň ty. Denně riskoval život..." bránila dál Severuse Hermiona.

"A kde k tomu máš důkaz, že to nehrál na obě strany, hm?" obořil se na ní už skoro rudý Ron.

"Harry viděl důkaz a věřil mu, to mi stačí proto, abych mu věřila taky," vzdychla Hermiona a doufala, že tím je konverzace ukončena, to se však spletla, Ron se prostě nedal.

"Mohl ty myšlenky upravit," nadhodil.

"Harry by to poznal, věděl, jak vypadají upravené vzpomínky. Pro Merlina, Rone, vážně nevím, proč si na všechny kolem tak vysazený," vzdychl teď i Neville, nejspíš taky unaven z této konverzace a podle pohledu, který hodil na Hermionu, litoval, že se o tom batoh vůbec zmínil.

"Taky byl sám na ošetřovně s Harrym, když umřel, to Vám taky nepřipadá divné?" zeptal se Ron a všichni kolem se poplašeně nadechli. To už pro Hermionu bylo příliš, vyskočila ze židle a podívala se na Rona naštvaně: "Nebyl tam s ním sám, když zemřel, byla tam i ředitelka, řekla nám to nevzpomínáš? Možná bys přeci jen neměl být bystrozorem, máš naprosto špatný úsudek o lidech, jen proto, že ty sám je nemáš rád!"

Pak si naštvaně zabalila své věci a vydala se z knihovny pryč.

"Kam jdeš, Hermiono?" zeptal se jí Neville.