Věštba tří

Kapitola 76 - Zlomový den

POSLEDNÍ KLIDNÉ DNY

Přesně s těmito slovy Harry usnul v Severusově náruči, donutil se k tomu silou vůle, aby prostě nemusel myslet na to, že je každým okamžikem čeká zvrat a klidné dny budou pryč. Ale i tak se mu neusínalo dobře, zdáli se mu různé sny, které nevěštili nic dobrého. V některých byl Voldemort, v jiných bojoval se Severusem nebo Dracem, v jiných zase sledoval, jak se od něj odvrací všichni přátelé a v posledním ho zabil sám Ron. Vzbudil se naprosto spocený a zadýchaný, Severus ještě ležel vedle něj a klidně spal. Harry ale už nevydržel ležet a i když netušil kolik je vlastně hodin, vydal se do koupelny, kde se hodlal převléknout a jít dolů, čekat než se ostatní probudí.

"Harry, co tu děláš tak brzy?" zeptala se Hermiona, která už k jeho údivu seděla v kuchyni a upíjela z šálku kávu. 

"Nemohu spát," přiznal a i on si nalil kávu, aby si s ní mohl sednout vedle Hermiony. 

"Taky to cítíš? Že přichází něco zlého?" zeptala se ho náhle a Harry jen přikývl, byl rád, že není jediný, kdo má ten pocit, že včera to byl ten poslední klidný den, že teď už to bude jen a jen horší. 

"Myslím, že Ron doopravdy udělal nějakou blbost," přiznala po další chvilce ticha. Harryho to upřímně zaskočilo, protože si nemyslel, že to od ní uslyší, celou dobu byla s ním a všem tvrdila, že tomu nevěří. 

"Myslel jsem, že si proti tomu, aspoň ses tak chovala," vykulil na ní oči a ona sklopila zrak.

"Hodně jsem o tom teď přemýšlela, a víš, Harry, on už před tím, než jsme zjistili, že žiješ, tak se choval některé dny hrozně zvláštně, nelíbilo se mi to, ale myslela jsem, že se to zlepší, ale podle toho, co říkal George a co vím i já sama, se to spíš pořád jen zhoršovalo. Měli bychom být připraveni na to, že tady může být problém," vysvětlila a oči stále klopila dolů. Harry nad jejími slovy přemýšlel, byla pravda, že nemohl vědět, jaký byl Ron poslední měsíce a oni ano, ale přeci ho znal už sedm let a tomu prostě nechtěl věřit.

"Jsem na tuto možnost připravený," zalhal, ale pak dodal: "Ale prostě tomu nevěřím."

"Pak jsi asi jediný," ozval se za ním Georgův hlas, který je oba překvapil. Copak tady dnes nikdo nespí? Bylo teprve šest hodin ráno a více jak polovina lidí už byla vzhůru. 

"Jak to myslíš?" zajímala se Hermiona, která utírala za stolu kapky kávy, které v úleku z dalšího člověka vylila. 

"Mluvil jsem jeden den s větší částí naší rodiny a ukázalo se, že dohromady jsme od něj slyšeli plno vět, které by řekl spíš Smrtijed než normální kouzelník, u nás doma si všichni, asi až na mamku, myslí, že Ron doopravdy zběhl," vysvětlil George a posadil se k Harrymu se svým plným šálkem. 

"Ale to ještě nic neznamená," bránil svého nejlepšího kamaráda.

"Harry, přiznejme si, že k tomu měl vždy sklony, i když to dobře skrýval," zavrtěl George hlavou a vypadal smířeně s tím, že jeho mladší bratr je teď zlý. Harrymu se tomu ale stále nechtělo věřit, ale hádat se s nimi nehodlal, přeci jen tušil, že pravda se brzy ukáže. 

"Dobré ráno, dnes jste nějaká ranní ptáčata," vešli do místnosti asi o hodinu později i Draco se Severusem.

"Jo, Draco, někdy nás tíží hlavy," řekl George a i když to měl být nejspíš vtip, nikdo se nezasmál, jako by každý tušil, jaké myšlenky se ostatním honí hlavou.

"Tady jsme!" ozval se hlas Ginny, když asi o dvě hodinky vcházeli Ke Třem košťatům. Seděla s Nevillem a Lenkou u jednoho ze zadních stolů a před sebou měli osm máslových ležáků, objednali už i pro ně.