Věštba tří

Kapitola 39 - Prasinkové odpoledne

"No tomu říkám účast," zvedl Harry obočí, když se společně se Severusem přemístili na okraj Prasinek, kde byla hlava na hlavě, dodal: "Tolik lidí se do Velké síně nevejde."

"Klid, velká síň je zvětšená a v prodeji bylo stejně jen tisíc vstupenek, více lidí tam nebude," vysvětlil Severus, který se mračil na všechny kolem, kteří si je se zájmem prohlíželi. Harry nikde nezahlédl nikoho známého, i tak si připadal dost nervózně: "George mě poznal, co když mě pozná i někdo jiný?"

"Za prvé budete devadesát procent času se mnou, takže moc vašich přátel s Vámi do styku nepřijde. A za druhé Vás poznal kvůli neopatrnosti, na to si dnes dáte snad pozor, ne?" vysvětlil Severus svůj klid. Nejspíš měl pravdu, kdyby si nebyl jistý, že se nic nemůže stát, nevzal by ho sem.

"Ano, dám. A co je teď v plánu? Ples začíná až za plno hodin." díval se Harry kolem sebe a nevypadalo to, že by někdo měl cestu do hradu.

"Myslel jsem, že byste se tady třeba chtěl porozhlédnout. Po dlouhé době se dostat trochu mezi lidi," vysvětlil Severus, proč jsou zde tak brzy a Harry překvapeně zamrkal: "Vy přeci nejste na takové akce."

"To je pravda, ale pro jednou mohu udělat výjimku, navíc musím stejně najít Minervu, aby mi dala ještě jeden lístek pro Vás," odpověděl automaticky a zahleděl se na pár postarších čarodějek, které si je se zájmem prohlíželi.

"Znáte je?" zeptal se, když mu jeho pohled na ženy připadal příliš dlouhý.

"No ano, jedna z nich vlastnila malý hotel, do kterého jsme s Jonathanem jezdili... Nečekal jsem, že tu potkám někoho ze střední Evropy, kdo by nás oba znal. Budeme muset přijmout ještě jedno opatření. Pro dnešní den si budeme muset tykat." řekl zamyšleně a dál propaloval čarodějky pohledem.

"Cože? To nevím, jestli zvládnu," zděsil se Harry, už říkat mu křestním jménem bylo ze začátku oříšek, ale tykat?

"No budeš muset, jinak se prozradíš," odpověděl zcela jasně a důrazně, tak nebylo pochyb, že to tak prostě bude.

"Do... Dobře, Severusi," zakoktal se Harry, odhodlán však nijak neprozradit, že není Jonathan, aby tím nezpůsobil problémy ani sobě ani jemu.

"Tak kam chceš jít první?" zeptal se a konečně odtrhl oči od těch dvou a zahleděl se do těch jeho. No kam chce jít první, to byla otázka, vůbec neměl představu, co tady kromě klasických obchodů dnes je.

"Můžeme to tady projít a podívat se, co tady je. Pokud Vám... Ti to nebude vadit," opravil se rychle a zaprosil v duchu Merlina, ať je to tykání snazší a už se nepřeřekne, hlavně ne před lidma.

"Dnes jsme tu kvůli tobě, takže si můžeš vybírat," usmál se na něj, ano skutečně usmál, nebyl to žádný mihotavý okamžik, ani oční klam, skutečně a nekrytě se na něj usmál. Bylo to zvláštní ho takto vidět. Nejspíš to bylo jeho novou tváří, na Jonathana se přeci musel usmívat, když byli spolu.

Vydali se tedy prozkoumávat Prasinky. Byli plné nejrůznějších stánku i přecházejících prodejců, bylo to snad ještě více dech beroucí než mistrovství světa na kterém kdysi byl. Na malé vesnici, jakou Prasinky jsou bylo vměstnáno tisíce a tisíce kouzelníků a čarodějek. Harry měl až takové podezření, že museli vesnici magicky zvětšit. V dáli také zahlédl louku plnou stanů, která snad vedla až k Bradavicím. A ač to bylo ve školní rok neobvyklé, k nádraží právě přijížděl vlak plný dalších návštěvníků. Ať jste se podívali kterýmkoliv směrem, všude bylo na co koukat. Malé děti se proháněli na košťatech a rodiče je chytali, dospělí se procházeli v různobarevných hábitech a ukazovali různá neškodná kouzla. Bradavičtí studenti běhali z obchodu do obchodu. A vzadu za vesnicí, kde stála Chroptící chýše bylo teď obrovské množství lidí, dle Severuse čekající na předávání cen.