Věštba tří

Kapitola 34 - Přiznání

Uběhlo pár dnů od jejich setkání s Georgem a Harry od té doby špatně spal. Musel myslet jen na to, že už zase nemá žádné spojení s jeho minulým životem, že už se nebude dozvídat, jak žijí jeho přátelé, kteří mu byli rodinou. Vždy když konečně usnul, vzbudil ho sen, stále ten samý.

Stojí před Doupětem, rozhodnut ukázat se jim, říct jim pravdu a být s nimi, tak jako dříve. Dům je však naprosto prázdný, prohledá ho celý a vypadá to, že už tam nikdo týdny nebyl. Vyběhne za dům na zahradu a tam uvidí 9 náhrobků, které nesou jména Arthur, Molly, Bill, Fleur, Charlie, Percy, George, Ron a Hermiona.

Padne na kolena a rozpláče se.

"Je to tvá chyba, víš? Kdybys je neopustil..." ozve se za ním. Prudce se otočí a uvidí poslední přeživší Wesleyovic rodiny, Ginny stojí celá uplakaná ve dveřích a hledí na něj.

V tuto dobu se vždy probudil, celý spocený a vyděšený. Nebyla to noční můra jako ty, které měl ještě před pár týdny, věděl, že v těchto se mu nemůže nic stát a taky, že to není pravda. Chápal, proč se mu toto zdá, je to tím, že sám před spaním myslí na to, že už neví, co s nimi je.

"Zase si nespal," pronesl Draco, sotva vešel do kuchyně. Bylo mu jasné, že to na něm za ty dny musí být vidět.

"Hmm..." odpověděl a nalil si kávu, aby do sebe dostal aspoň trochu energie. Posadil se ke stolu a nechal si od skřítky nandat dva tousty se sýrem, i přesto, že neměl ani nejmenší chuť k jídlu. Ale už skřítku znal a pěkně by vyváděla, kdyby se ničeho nenajedl, už to zažil před pár týdny. Tenkrát se mu Draco posmíval ještě pár dnů.

"Takto to nejde, Harry, chybí ti..." pronesl Draco, který přesně vytušil důvody jeho nespavosti. Očividně ho začínal znát lépe, než si kdy pomyslel.

"A co mám dělat? Vybalit to na něj?" vyletěl Harry, díky nedostatku spánku byl poslední dobou hrozně podrážděný a Dracova starostlivost ho vytáčela.

"Jo, Pottere, přesně to máš udělat! Seber se, vem poslední vlas a jdi za ním, protože jinak už tě fakt zabiju!" zavrtěl hlavou nad jeho chováním Draco.

"Já nemůžu..." začal Harry a chtěl mu opět vysvětlit, proč to nejde, ale kamarád ho okamžitě přerušil: "Sklapni! Nezkoušej mi tu znova fňukat, že ho jen chráníš a další kecy! Neříkám, že se máš ukázat na ministerstvu a všem říct 'Hej, jsem slavný Potter a stále žiju!' Chci jen ať se vezmeš a člověku na kterým ti tak moc záleží řekneš pravdu. Tvé tajemství zvládám udržet já i Severus. A to jsme dva o kterých bys to nikdy neřekl! Věřím, že i George to zvládne!"

"Ale..." chtěl Harry stále něco namítnout, ale ani teď ho spolubydlící nenechal nic říct: "Žádné ale! U Merlina, Harry, já vím, že to chceš udělat! Tak se seber a jdi. Věř mi, on tvé tajemství udrží... Vážně, co to se mnou je? Zastávám se Wesleyho a pomáhám Potterovi!"

To už Harry nevydržel a rozesmál se na celé kolo. Draco měl pravdu. Věřil jemu i Snapeovi, tak proč by neměl věřit svému dlouholetému příteli? Možná je to správné rozhodnutí. Nikoho nenapadne jít po něm, když ani netuší, že žije a pokud se to dozví, kdo by šel zrovna po něm, nikdy si nebyli veřejně moc blízký.

"Tak už jdi!" zasmál se Draco a sledoval, jak se Harry zvedá a odchází do laboratoře pro poslední vlas a Mnoholičný lektvar.

Naposledy se napil z výtažku Dracova kamaráda a zamířil zpět do kuchyně: "Ty a nechceš jít se mnou?"

Draco se na něj usmál a odpověděl: "Ne, Harry, na toto byste měli být sami. Ale slibuji, že pokud se do oběda nevrátíš, půjdu se podívat, jestli tě náhodou nezabil."