Věštba tří

Kapitola 41 - Ples 2. část

"Myslím, že ti dlužím tanec," ozvalo se za ním sotva sekundu po tom, co na svém rameni ucítil něčí ruku.

"Cože?" zeptal se překvapeně během pár minut už po druhé. Doufal, že ho Severus od nich odvede, ale ne na parket!

"Říkám, že jdeme tančit," zopakoval Severus a kývl na Draca, který se snažil zadržet smích. Nešlo však o ně, nýbrž o děvčata, která působila dosti zklamaně, když jim došlo, že Jonathan byl nejspíš víc než jen Severusův kolega.

"Omlouvám se, děvčata, ale očividně jdu tančit. Rád jsem vás poznal, třeba se dnes ještě potkáme," usmál se na ně a mrkl na Draca, načež se zavěsil do Severuse, jenž mu nabídl své rámě a vzdálil se od nich.

"Snad nechceš doopravdy tančit?" zašeptal, sotva byli z doslechu. Nemohl si ani představit, že půjde tančit se Severusem Snapem, ještě když hrají takové pomalé písně.

"Ale samozřejmě, že ano. Slíbil jsem, že ti ukážu, že se umím bavit a tanec k zábavě patří, ne?" odpověděl naprosto nepředvídatelně a Harrymu došlo, že se tomu nejspíš nevyhne, i tek se rozhodl zkusit z toho vymluvit: "Já to ale neumím."

"Je to jen ploužák a já tě povedu," uklidňoval ho Severus, když už se blížili k plnému parketu.

"Ale co si pomyslí lidé?" zkusil zahrát ještě na tuto nit a to Severuse donutilo zastavit a otočit se k němu čelem. V jeho očích se mihlo zklamání: "Nikdo tě nepozná."

Harrymu došlo, proč viděl, to co viděl. Severus si myslel, že by se styděl s ním tančit ve své vlastní podobě. Dřív ano, dost možná i včera, dnes se ale věci změnili, tančil by s ním klidně i jako slavný Potter.

"Myslel jsem, co si pomyslí o Tobě, ne o mě," opravil ho. Severus se jen pousmál: "To je mi vcelku jedno. Ale nejspíš to, že mám štěstí."

Na to Harry neuměl zareagovat, i když mu hlavou prolétlo, jestli by to samé řekl i kdyby nevypadal jako jeho bývalý přítel. Kupodivu mu to způsobilo dost nepříjemný, i když jen rychlý, pocit bolesti.

Jelikož se už nedočkal žádných dalších námitek, chytl profesor Harryho za ruku a odtáhla ho posledních pár kroků až do středu parketu. Zde ho chytil pevně kolem pasu, Harry mu rozklepaně položil ruce kolem krku a společně se rozpohybovali do rytmu hudby. Byl to zvláštní pocit, i když kupodivu vůbec nepříjemný.

"Víš, záviděli by mi i kdybys tady byl sám za sebe," zašeptal mu z ničeho nic Severus do ucha, jako by odhadl jeho předchozí myšlenky. Po zádech mu přeběhl mráz, když ta slova uslyšel.

"Kdybych tady byl sám za sebe, tak spolu netančíme," odpověděl potichu Harry, a i když se sebevíc snažil, v jeho hlase byla znát lítost.

"To se pleteš, slib jsem dal tobě, ne Jonathanovi, takže bychom byli přesně na tomto místě," protestoval dál šeptem a Harry se snažil nevnímat teplo, které se rozlévalo jím celým, způsobeným větami i takto intimní blízkostí.

"Takže mi chceš říct, že by ses před takto obrovským počtem lidí postavil do prostředí parketu a tančil se svým byvalým studentem, ještě navíc, když bych ten student byl já?"

Severus se naklonil ještě blíže k jeho uchu, až Harry ucítil jeho horký dech, aby mu sotva slyšitelně odpověděl: "Ano, Harry, klidně bych se postavil před celý kouzelnický svět a zatančil si s tebou."

O malý kus se od něj odtáhl, aby mu viděl do očí a pak s hraným úsměvem, kterým chtěl skrýt svou rozpačitost řekl: "Myslím, že jste toho příliš vypil, pane profesore."