Věštba tří

Kapitola 80 - Past

Draco sledoval, jak Severus pomalu otvírá a zase zavírá oči. Harry se probral už tak před pěti minutami a teď seděl zasněně a sledoval slunce, které viselo kousek nad stromami. Dostal z něj za tu dobu jednu jedinou větu: "Patříme k sobě."

Nechápal, co přesně se stalo, ale měl za něj upřímnou radost a věřil, že mu to řeknou společně, jakmile se oba dva proberou a dostanou z tohoto divného transu, jenomže Severus se netvářil jako Harry, ba právě naopak, vypadal zoufale, když konečně otevřel oči.

Posadil se  a Draco postřehl, jak si nepatrně odsedl od Harryho, který do teď seděl jen asi dvacet centimetrů od něj.

"Severusi," zahleděl se na něj Harry s láskou v očích a usmíval se od ucha k uchu, koukal na něj snad ještě víc jak na svatý obrázek, než kdykoliv před tím. Jenomže Severus těkal očima sem a tam a Harryho pohledu se vyhýbal.

"Řeknete mi už, co se stalo?" zeptal se Draco, který nenáviděl tento pohled, a nenáviděl to, že netuší, co se přesně teď děje.

"Měl jsem sen, úžasný sen, myslím, že mi ho ukázali moje skutečné city a kam povedou," řekl Harry s úsměvem a zase se zahleděl do slunce. Draco byl odhodlaný zjistit, co tak dokonalého viděl. Ale až potom, co dostane taky odpověď od Severuse. 

Ten zavřel oči a zhluboka se nadechl, než opověděl: "Taky jsem měl sen, ale nebyl nádherný. My dva k sobě nepatříme, Harry."

Harry jakoby se najednou zasekl v čase. Jeho zasněný pohled se sice nezměnil, ale v jeho očích byla bolest.

"Jak to myslíš?" zajímal se Draco, když usoudil, že Harry se k odpovědi nemá. Nebyl ani schopný odtrhnout oči od slunce, natož  cokoliv říct. 

"Tak jak to říkám, mezi mnou a Harrym je konec," řekl Severus rázně a postavil se. 

"Jak konec? Co si viděl? Něco jiného než já? Vždyť naše budoucnost je skvělá!" teď už se postavil i Harry a nechápavě se ptal, očividně nechápal a neuznával, co teď slyšel. 

"Ne to není, Pottere, buď tak laskav a přijmi to tak, jak to je," osočil se na něj, aniž by se ale očima jen dotkl jeho tváře a Draco si byl jistý, že v jeho očích nevidí hněv, který se dostával do jeho slov, byla tam bolest, strašná a srdceryvná bolest. Nerozuměl tomu. Harry se rozplakal a rozběhl se pryč.

"Severusi, co to...." promluvil na kmotra po jeho boku, aby dostal vysvětlení, protože mu nevěřil ani jediné slovo, ta láska k Harrymu tam stále byla a on to věděl, jenomže ho přerušil pohyb jinde a tak se ohlédl: "Harry!"

Vykřikl, ale bylo pozdě, před Harrym se objevil nějaký muž, bez jediného varování ho popadl a přemístil se s ním pryč.

"Harry!" vyjekl i Severus a rozběhl se směrem tam, kde Harry zmizel, ale v tom se tam objevil patron ve tvaru jezevce, kterého Draco nepoznával. 

"Děkuji, Severusi, za odmítnutí Harryho. Díky lektvaru a jeho slzám si nám pomohl ho polapit," poté se patron rozplynul. Severus zůstal stát na místě a zíral na prázdné místo před sebou. 

"Co to bylo? Cos to mlel? Vždyť vidím, že ho pořád máš rád!" osopil se na něj Draco, který se rozhodl dát své zoufalství do vzteku na Severuse, byla to jeho chyba, i ten patron to řekl. 

"Viděl jsem smrt, pokud s ním budu, bude to znamenat smrt Vás všech," řekl Severus na vysvětlenou. 

"No spíš to vypadá, že smrt nás všech to bude, když své city zapřeš, jak se teď ukázalo," běsnil Draco dál.

"Musíme ho najít," řekl Severus a zněl zoufale. Dracovi by ho mohlo být líto, ale nebylo, měl na něj takový vztek. Očividně to byla past, viděl něco, co vidět neměl. Protože by Draco přísahal, že nejprve se ve spánku stejně jako Harry usmíval.