Věštba tří

Kapitola 64 - Změna plánu

Severus seděl v rohu na dece a sledoval Harryho, jak klidně spí. Po dnech a týdnech mučení vypadal hůř než ho kdy před tím viděl. Měl na sobě nespočet jizev, které se ale naštěstí zdáli, že se zahojí, tedy až na ty, které měl na zádech, u těch si byl jistý, že zůstanou viditelné už navždy.

Nenáviděl se za to, že pro něj nemůže udělat více. Jediné, co ho teď drželo nad vodou bylo, že věděl, že brzy už toto místo opustí, ať už díky plánu Bena, jak je dostat ven, nebo díky Dracovi, který je bezpochyb brzy najde. Věděl, že lektvar, který mu poradil bude zcela jistě fungovat. Jen doufal, že ho napadne zajít k nim do laboratoře na Malfoy Manor, kam Severus kdysi dal veškeré přísady, které jsou k lektvaru za potřebí, on sám totiž Horskou růži neměl, jediný exemplář dal právě jim, kdyby náhodou byl potřeba, jemu by stejně tento lektvar na nic nebyl.

Harry se s bolestivým syknutím otočil na druhý bok a tak Severus okamžitě zajel rukou do jeho vlasů a snažil se ho udržet v klidném spánku, Merlin ví, že to potřeboval.

Už mu ani nepřipadali zvláštní projevy takové náklonnosti vůči mladému Potterovi. Cítil, že je to správné a neviděl na tom absolutně nic špatného. Měl ho velmi rád, věděl to a stejně tak také věděl, že Harry má rád jeho. Za ty měsíce se toho tolik stalo a změnilo. Teď i kdyby sebevíc chtěl, už by nedokázal se k němu chovat chladně, nebo dokonce zle jako dříve.

Jediné na čem mu záleželo bylo to, aby byl v bezpečí a šťastný. Samozřejmě věděl, že už jen pár měsíců a bude ho čekat další boj, bylo mu jasné, že to bude naprosto nebezpečné, ale byl rozhodnut udělat cokoliv, aby ho udržel na živu, i kdyby měl u toho on sám zemřít. Ano vzpomínal si na jejich slib, že ani jeden pro druhého nezemře, ale v tuto chvíli mu to bylo jedno. Obětuje bez zaváhání svůj život za jeho, i kdyby ho potom měl Harry nenávidět, alespoň by byl naživu.

Nevěděl, jak dlouho takto seděl a sledoval jak jeho Lvíček spí, když se s jemným zavrzáním otevřeli dveře do jejich sklepení. Severus okamžitě zaujal ochranný postoj a slyšel, jak se i Harry zvedá alespoň do sedu. Byl rozhodnut se klidně i poprat, ale už odmítal pustit Harryho s těmi lidmi.

"To jsem jen já," ozvalo se potiché zašeptání a do světla vešel Ben. Severus se uvolnil a slyšel, že za ním se konečně Harrymu podařilo vstát na nohy a postavil se vedle něj.

"Stalo se něco, Bene?" ptal se nervózně Harry a mhouřil na něj přes brýle oči, které si ještě po rychlém probuzení nestačili navyknout na světlo.

"Ano, dnes kolem půlnoci na pár hodin všichni někam odejdou, prý nějaké zahraniční problémy. Takže Vás ještě tuto noc dostanu oba ven," vysvětlil jim potichu s nervózním úsměvem Ben a ostražitě se každou chvilku otáčel ke schodům, zda někdo nejde nebo neposlouchá.

"Už dnešní noc?" zeptal se potěšeně Harry a chytil Severuse za ruku. Ten ještě nebyl schopen slov, bojovala s ním nervozita a naděje, nevěděl, k čemu z toho se má přiklonit spíše.

"Ano, Harry, za přibližně 12 hodin Vás tady vyzvednu, buďte prosím připraveni," kývl Ben: "Přinesl jsem Vám ještě nějakou vodu a sendviče, ať jste na tu cestu připraveni," podal jim dva ne příliš objemné balíčky a pomalu se otáčel k odchodu.

"Budeme potřebovat hůlky," zarazil ho ještě Severus. Nevěděli, jestli na ně někde někdo nebude čekat a nehodlal riskovat, že je ihned po útěku zase zajmou.

"Vím, kde je schovávají, seženu je," kývl Ben na znamení, že rozumí a jelikož se nahoře ozval něčí hlas, rychle, ale co nejpotišeji, se vydal pryč.

"Severusi, budeme pryč už za pár hodin," usmál se na něj Harry a pevně ho objal. Jeho nálada byla nakažlivá, ale i tak se stále prodírala ven nervozita, která si nehodlala dát pokoj.