Věštba tří

Kapitola 16 - Víkend s Malfoyem

Harry a Draco ještě dlouho po odchodu Severuse seděli mlčky na pohovce a zírali do prázdna. Co se honilo hlavou Malfoyovi Harry netušil, on však měl myšlenek na rozdávání.

Myslel na tento dům, miloval ho, bylo to, jako by tu byli jeho rodiče s ním a teď ho musel opustit. Myslel na to, kde asi bude bydlet teď a že to určitě nebude stejné.

Také mu hlavou běhala vzpomínka na to, jak Draco složil neporušitelný slib a do očí mu řekl, že toho nelituje, něco na něm bylo jinak. Mladý Malfoy se změnil a Harry se docela těšil, až toho nového pozná.

I profesor lektvarů se míhal v jeho myšlenkách... prozradil ho a i když k tomu měl nejspíš dobrý důvod, Harrymu to ublížilo. Věřil mu, doopravdy a na sto procent mu důvěřoval a on mu udělá toto. Nejde o to, že o něm teď ví další člověk, to nějak překousne, ale nevěděl, zda se ještě někdy dostane přes to, že zradil jeho důvěru.

"No, asi bychom se měli pustit do práce, tak mě Pottere úkoluj." postavil se Draco a podíval se na něj. Opět ho překvapil, starý Zmijozel by si nikdy nenechal říkat, co má dělat s už vůbec ne od něho.

"No téměř vše je tady nové. Nevím kde začít," přiznal Harry, kterému se do toho stále nechtělo.

"No tak, co kdybychom jako první zabalili tvé věci..." navrhl nesměle Draco s Harry kývl. Celý zbytek dne tedy strávili balením každé maličkosti, která by mohla prozradit jeho přítomnost v tomto domě. Použili na dva batohy nezjistitelné zvětšovací kouzlo a postupně do nich vše uložili, od oblečení, přes lektvary, knihy až po fotky.

Když Draco uklízel poslední fotky z krbové římsy, každou si se zaujetím prohlížel.

"Když na to koukám, člověk by řekl, že jsi měl spokojený a ničím nerušený život," pronesl zamyšleně, když držel v ruce fotografií se Siriusem a Lupinem.

"Jo, kéžby... Mělo to ale i své světlé momenty, jako například tyto vánoce..." trhl rukou k fotografii: "Bylo to po tom, co pana Wesleyho napadl na ministerstvu Nagini, sešli jsme se pak všichni u Siriuse a strávili společně Vánoce, byli asi ty nejhezčí v mém životě. Pár měsíců na to Sirius zemřel rukou tvé tety."

Potom nastalo ticho, Harry koukal do země a Draco na fotografii a mračil se u toho.

"Mrzí mě to..." pronesl tiše blonďatý mladík a fotografii uklidil.

"Nemůžeš za to." řekl Harry a otočil se, že půjde za Kráturou požádat o večeři pro dva.

"Sakra Pottere, přestaň si furt hrát na dobráka, celá má rodina ti dělala ze života peklo, můj otec, teta, i já! Proč mi tak snadno odpouštíš?!" vyjel na něj nečekaně Draco.

"Nehraju si na dobráka. Tvé rodině nikdy nebudu schopný odpustit, tobě ale ano. Tys byl jen loutkou ve hře tvého otce a Voldemorta, stejně jako já byl loutkou pro Brumbála. Byli jsme oba jen děti, naše rozhodnutí ovlivňovali jiní. Nemůžeš se furt obviňovat za to, co se stalo. Tys o tom nerozhodl. A věci, které si mi udělal na škole, to byli klukoviny!" otočil se na něj Harry.

"Ale já..." začal Draco, ale Harry ho nenechal domluvit: "Ne, žádné ty, dali jsme si ruku na to, že začneme od začátku! Co bylo, to bylo. Teď je to jiné, jsi tady... A momentálně nemám kolem sebe moc lidí, jsi jeden z mála koho teď mám."

"Taky nikoho nemám, jen Tebe a Severuse..." zašeptal Draco.

"Tak přestaň předhazovat minulost a pojď se najíst." rozhodl Harry a aniž by čekal na odpověď, vydal se do kuchyně, kde už Krátura prostřel pro oba. Navečeřeli se v tichosti, načež se vrátili do obýváku a dali si máslový ležák.