Věštba tří

Kapitola 54 - Uvolnění atmosféry

"Už je tam nějak dlouho. Neměl bych se na něj jít podívat?" začínal se strachovat Draco, když hodiny hlásili dávno po čtvrté hodině odpolední. Harry nahoru odešel krátce po deváté hodině ranní a jemu prostě nedávalo smysl, co tam stále dělá.

"Ne, neměl bys, potřebuje být sám a potřebuje čas. On přijde, neboj. A pokud se neukáže do pozdního večera, tak ti slibuji, že se za ním půjdeme podívat," odpověděl mu Severus, který kupodivu nevypadal pro změnu nervózně vůbec. Jeho klid se nepatrně začal přenášet i na Draca. Jasný, že to pro Harryho bylo těžké a potřeboval klid, ale měl o něj prostě strach. Psychická stránka musela dostat pořádně na frak.

"Dám mu čas do doby než dorazí Charlie, pak pro něj dojdu. Možná je to přesně to, co potřebuje doopravdy, někoho, kdo mu pomůže se vzpamatovat," rozhodl se blonďák a dál sledoval šálek kávy, kterou měl před sebou. Do příchodu jejich kamaráda Charlieho zbývali přibližně dvě hodiny, takže to by mělo být dostatek času, aby se Harry ukázal.

"Nemusíš pro mě chodit, už jsem zde," ozvalo se od dveří. Stál tam brýlatý Nebelvír, který působil jako by právě vstával. Jen jeho bledá kůže a zarudlé oči dokazovali, že má za sebou dost těžkých pár hodin.

Draco udělal to jediné, co ho v tu chvíli napadlo, vyskočil, kamaráda sevřel v náruči a šeptem se zeptal: "Jsi v pořádku?"

"Ano, jsem," usmál se na něj a společně se posadili ke stolu, kde už seděl Severus. Probodával Harryho pohledem, jako by hledal nějaké známky, že něco v pořádku není. Draco se musel pousmát, nikdy ho nepřestane udivovat, jak se jeho kmotr stará o Harryho Pottera.

"Jaké to bylo?" zeptal se zvědavý blonďák. Nechtěl znát podrobnosti, ty patřili jen a jen Harrymu, ale aspoň něco by rád slyšel.

"Jako bych je všechny znovu ztratil," připustil brýlatý mladík a v jeho očích se zaleskli slzy, kterých už podle oči muselo dnes vytéct spousta.

"To mě moc mrzí, Harry, kdybych věděl, že to to ublíží..." nadechl se Severus a vypadal poněkud zaskočeně, asi stejně jako jeho kmotřenec čekal trochu jinou reakci. Šťastnou a ne nešťastnou.

"Špatně jste mě pochopil, Severusi. Abych je mohl znovu ztratit, musel jsem je nejprve znovu získat. Byl to ten nejúžasnější den mého života, ale bylo jasné, že mě to bude bolet," vysvětlil mu a v jeho očích Draco postřehl takovou míru vděku, že jeho samotného to až zaskočilo.

"Nebude lepší, když zruším tu dnešní večeři? Abys měl čas se dát dohromady?" navrhl mu rychle, když viděl jeho rozpoložení.

"Ne, to prosím ne. Maminka mi řekla, že mám žít svůj život a měla pravdu. Jsou stále se mnou, ale já nesmím zapomínat na to, že já jsem teď tady," pronesl Harry a Dracovi najednou přišlo, jako by za těch pár hodin nahoře zestárl alespoň o deset let, mluvil tak jinak.

"Máš pravdu, ale dnešek byl pro tebe dost hektický, takže pokud potřebuješ být sám..." začal protestovat Severus, Harry ho však zastavil zvednutou rukou: "Dnešek byl nejlepší den mého života a není lepší způsob ho zakončit než s těmi, které mám rád. Na světě není důležitější věci, než strávit čas se svými blízkými."

"Fajn, tak se jdeme projít na čerstvý vzduch, to nám pomůže," rozhodl Draco, který doufal, že procházka uvolní tuto podivnou atmosféru.

"Super nápad, jdu se obléct," přitakal nadšeně Harry a rozběhl se ke svému pokoji.

"Mluví, jak stoletý filosof," mračil se směrem ke dveřím blonďatý mladík. Nelíbilo se mu to, kde byl ten Harry, kterého znal?

"Za pár chvil to přejde, mluvil s mrtvými, prostě ho to ovlivnilo," vysvětlil logicky Severus a Draco zadoufal, že to skutečně přejde. Ještě by mu chybělo bydlet s člověkem, který mluví jako zesnulý ředitel školy.