Věštba tří

Kapitola 53 - Vytoužené rozhovory (2. část)

Další rozhovor, který měl v plánu se zdál být tím nejzvláštnějším, měl mluvit s člověkem, jehož tvář vlastně výdal velmi často a přeci ho neviděl už spoustu měsíců.

Sáhl tedy po fotografií Freda. Byl na ní sám, na famfrpálovém mistrovství světa. Věděl, kdy a kým byla fotografie pořízena, jeho bratr tenkrát zkoušel nový fotoaparát Leeho Gordena. Už automaticky odzátkoval ampulku a nalil její obsah přímo doprostřed obrázku. Věděl, co se bude dít a tak zavřel oči, aby ho světlo opět neoslnilo.

"Ahoj, Harry," uslyšel ten známý hlas a už před ním seděl ve svém obvyklém sportovním svetru, který nosíval tak často.

"Frede... Omlouvám se," vyhrkl okamžitě, když ho viděl. Jediný pohled na něj způsobil návrat obrovského pocitu viny z toho, jak jeho rodině musel ublížit.

"Ale za co, Harry?" zeptal se ho s typickým úsměvem, který viděl už tolikrát i u George.

"Vzal jsem tvé rodině možnost truchlit jen po tobě, sám jsem předstíral svou smrt a díky tomu, místo toho aby oplakávali jen tebe, který si skutečně zemřel, brečeli i pro mě, který jsem byl naživu," vyhrkl ze sebe to, co ho tížilo. Měl strach, že s ním Fred kvůli tomuto nebude chtít mluvit.

"Ano, to od tebe nebylo zrovna hezké a přiznávám, že mě to dost mrzelo. Ale chápu tě, stejně jako brácha. Udělal si to pro ně, jako vždy. Můžu mít jistotu, že se o ně budeš pokaždé starat," odpověděl mu.

"To budu, napravím svou chybu..." slíbil mu.

"To už si přeci udělal, Harry," zasmál se Fred a vzduch kolem jako by se společně s ním roztančil radostí.

"Jak to myslíš?" nechápal, o čem mluví. Ještě přeci nic neudělal, aby napravil to, jak moc jim ublížil. Věděl, že většina se na něj nezlobí, ale i tak měl potřebu jim vše vynahradit.

"Nejspíš si toho nejsi vědom, ale zachránil si moje dvojče. Nevím, co tě vedlo k tomu, abys tenkrát vzal Draca k nám do obchodu a s Georgem se zas spřátelil, i když jako jiná osoba. Ale nebýt toho, že si mu nevědomky ukázal, že žiješ, nejspíš už by tu nebyl. Trpěl velkýma depresema, nic ho nebavilo a nenaplňovalo. Často přemýšlel o tom, že půjde za mnou. Když ses objevil v jeho životě ty a Malfoy, vše se začalo zlepšovat. Zachránil si ho a já jsem ti za to velmi vděčný," vysvětlil mu svou předchozí větu a dost ho tím zaskočil.

"To jsem nevěděl," připustil. Ano, všiml si toho, když George párkrát pod Mnoholičným lektvarem zdálky viděl, že není stejný jako býval, ale že to s ním bylo tak zlé, o tom neměl ani představu.

"Nikdo o tom neví a budu rád, když si to necháš pro sebe," požádal ho o mlčenlivost. To bylo samozřejmě jasné, že něco takového nikomu nepoví. Byl teď velmi rád, že přišel včas zpět do Georgova života, neunesl by, kdyby ho neměl. Za poslední měsíce se pro něj stal mnohem důležitějším než kdysi.

"Samozřejmě," zaslíbil mu.

"No ale teď využijeme náš čas lépe. Řekni mi prosimtě, jak je možné, že si dokázal ty dva dříve odporné Zmijozeli tak změnit," zasmál se a tvářil se tak nadšeně, že to přenesl i na Harryho. Najednou to bylo, jako by neseděl proti mrtvému, ale jako by se po dlouhé době viděl prostě s kamarádem.

"Nemyslím si, že jsem je změnil. Byli takový vždy, jen to nikdo nevěděl," vysvětlil mu pravdivě. Doopravdy se nedomníval, že by na ně měl tak velký vliv, aby se kvůli němu změnili.

"V tom případě si myslím, že jsi trochu slepý. Každý den vedle tebe jsou víc a víc jiní, minimálně Draco určitě. Udělal si z arogantního spratka milého kluka, kterého má ráda dokonce i moje rodina," připsal mu body za něco, co si Harry myslel, že prostě není jeho zásluha.