Věštba tří

Kapitola 66 - Útěk

"Snape, Harry, vzbuďte se. Slyšíte mě?" ozývalo se někde z hrozné dálky. Harry to vnímal, ale nebyl schopný otevřít oči, cítil se tak vyčerpaný, bolel ho snad každý milimetr jeho těla.

"Bene, už je čas?" ozval se někde za ním jiný hlas. Hlas tak důvěrně známý a až díky němu si Harry uvědomil, co se vlastně děje. Byl zavřený ve sklepě, mučili ho, to proto ho vše bolí, má zlomenou nohu. Dnes mají odejít, dnes musí utéct jinak to nepřežijí. Nemusí už tady přežít další den, agrese jejich věznitelů je už příliš veliká. A konečně otevřel oči i on.

Severus už stál na nohou vedle něj a díval se na druhého mladíka, na Bena, který jim přišel pomoc z této situace.

"Ano, je čas. Budeme muset vyrazit. Otec říkal, že by měla do půl hodiny dorazit nějaká hlídka, která má na Vás dávat pozor. Je to teď nebo nikdy," vysvětlil Ben a zaklepal si na zápěstí, aby tím dal najevo, že čas běží.

"Harry má zlomenou nohu, nemůže chodit," vysvětlil situaci Severus a popisek k Benovi, Harry si všiml jak pomalu a malátně chodí. Ani on na tom rozhodně nebyl dobře.

"Já to nějak zvládnu!" řekl rozhodně Harry a s obtížemi se posadil. Neměl na výběr, musel odtud pryč, musel odtud dostat sebe i Severuse. Bylo to přesně jak říkal Ben, teď a nebo nikdy.

"Počkejte," řekl Ben a vyrazil zpět nahoru bez sebemenšího vysvětlení.

Severus se otočil k Harrymu: "Jak se cítíš?"

"Jsem v pohodě," zalhal mu rychle. Nehodlal před ním fňukat a stěžovat si, protože podle toho, jak moc byl bledý jeho společník, na tom prostě nebyl dobře ani on. Poslední mučení je naprosto odrovnalo. Severus měl zlomenou ruku a podle jeho přerývaného dechu určitě i nějaká žebra. A to je jen malá část toho všeho, Harrymu bylo jasné, že o většině zranění ani neví. Stejně to bylo i naopak, Harry měl také více zranění než jen zlomenou nohu. Podle toho, jak moc se cítil unavený a jak se s ním každou chvíli sklepení zhouplo, mu bylo jasné, že má kromě všech modřín, podlitin, naraženin a zlomenin, také otřes mozku. Ale nehodlal to přiznat ani jednomu ze dvou mužů, kteří tráví teď večer s ním. Taky by se mohli rozhodnout, že to odvolají a to nepřipadalo k úvahu.

"Nejsi, ale brzy budeš, slibuji," řekl s drobným úsměvem Severus a jak už měl ve zvyku, tak pohladil Harryho ve vlasech. Ten dotek jako by mu dodal ještě víc kuráže, má pravdu, brzy budou oba v pořádku.

"Tady, toto pomůže," vběhl zpět do sklepení Ben a podával Severusovi asi pět obvazů a nějaký kus kovového plátu. Ten si to vzal a kývl, ihned se sklonil k Harrymu a chtěl mu nohu obvázat, ale se zlomenou rukou mu to moc nešlo.

"Máte něco s rukou?" dotázal se Ben, který si té neobratnosti také všiml a zkoumavě si oba dva prohlížel. Harrymu bylo jasné na co myslí.

"My to zvládneme, plán se rušit nebude. Ty mě k tomu pusť, Severusi, říkej mi, jak to mám udělat," rozhodl Harry a podle Severusových pokynů si nohu upevnil a obvázal. Musel se u toho kousat do jazyku, jak moc ho každý dotek na té noze bolel, ale nakonec to nějak dokázal, i když se mu nezdálo, že by se tím něco zlepšilo. Poslední obvaz, který zbyl, použil Harry na to, aby Severusovi obvázal ruku a to i přes jeho značné protesty.

"Tohle použij místo berlí," podal mu Ben dva klacky a se Severusovo pomocí ho postavili. Bolelo to, každý došlápnutí na tu nohu bolelo, ale byl rozhodnut to přežít, zvládnout to, museli odtud okamžitě pryč.

"Máte naše hůlky?" zeptal se Severus a stále se snažil Harryho podpírat, aby neupadl. Určitě mu neuniklo, jak opatrně na svou nohu došlapává. Ben kývl a z kapsy vytáhl obě dvě a podal je staršímu z nich, jelikož ten mladší měl obě ruce plné jeho provizorními berlemi.