Věštba tří

Kapitola 38 - Překvapivé dny se Severusem

"Máš všechno, Draco?" zeptal se Harry se smíchem, když po tříhodinovém balení konečně dorazil jeho kamarád dolů do kuchyně.

"Moc vtipný, nemůžu uvěřit, že si mě vážně donutil jet," zamračil se na něj a sedl si naproti němu.

"Prostě nemůžeš odolat mému šarmu," rozesmál se Harry: "A navíc, sám si mě donutil k nemyslitelnému!"

"Tss, to spíš ty nemůžeš odolat tomu mému. A já tě nenutil, byl to tvůj nápad!" ohradil se Draco pravdivě. Ano, byl to jeho nápad, jinak by blonďák nikdy nesouhlasil, že s Wesleyovými bratry pojede. A Harry nechtěl dopustit, aby musel sedět s ním doma, a ztratit tak možnost užít si něco s přáteli. Ať už Draco působil jako sebevíce namyšlený a rozmazlený na škole, nebyla to pravda, kamarády neměl a takovouto zábavu trávil výhradně s otcem a matkou, což se zábavě nejspíš nepodobalo ani náznakem.

"Co bych pro tebe taky neudělal," zakřenil se na něj a odpovědí mu byl vypláznutý jazyk. Bylo vidět, že je Draco dost nervózní z následujících dní. Ani se mu nedivil, ze školy odešel hlavně proto, že ho tam nikdo nechtěl a teď tam bude muset být tři dny mezi všemi studenty i dalšími kouzelníky a to ještě v doprovodu dvou Wesleyových, kteří byli známý tím, že byli rodinou slavnýmu Harrymu Potterovi. Nebylo pochyb, že se jejich jména opět objeví v tisku. Tím, že toto podstupují a navrhli to dobrovolně, však Charlie s Georgem jen dokázali, že ho skutečně berou jako kamaráda a nestydí se za to. Do dnes se totiž scházeli jen v tichosti a soukromí, to se změní a oni s tím byli smíření.

"No, za deset minut musím vyrazit, George mě počká kousek od Medového ráje, tak ať nemusí čekat. Kde je ale Severus? Už tu měl být," konstatoval Draco a rozhlížel se kolem sebe, jako by čekal, ze svého kmotra uvidí někde v rohu postávat.

"Třeba si to rozmyslel," řekl Harry s nadějí v hlase. Ovšem, on vymyslel, že tři dny, co bude jeho spolubydlící pryč, stráví se Snapem, upřímnou radost z toho ale neměl. Bylo to teprve dva dny, kdy ho tak naštval, že viděl rudě a on na to nezapomněl. Jediné, co ho uklidňovalo, bylo vědomí, že je barák obrovský a tak se nebudou muset potkávat zbytečně často.

"Nerozmyslel, Harry. Jen jsem ředitelce musel vysvětlit, proč se Turnaje nezúčastním," ozvalo se ode dveří, do kterých právě vstupoval ten, na kterého Harry zrovna myslel.

"A co sis vymyslel?" zajímal se Draco, který se jako na povel postavil, aby se mohl přichystat k odchodu. Očividně nechtěl být svědkem konverzace, která, jak předpokládal, bude mezi jeho blízkými následovat.

"Že mi přijel známý se kterým jsem studoval lektvary a tak se chci věnovat jemu a Famfrpál stejně nemám rád," vysvětlil dotazovaný a Harry cítil jeho pohled na sobě, on sám však oči nechával na Dracovi, vzal mu ze stolu zmenšený kufr a podával mu ho, aby na něj nezapomněl a poté ho šel vyprovodit. On se rychle rozloučil se svým kmotrem a vydal se za ním.

"Bude to v pohodě, Harry, tak hlavně klid, ano?" usmál se na něj u vchodových dveří, jelikož si nejspíš všiml jeho nervozity.

"Já vím, jen to musím překonat. Ty si to hlavně pořádně užij a přivez mi něco," mrkl na něj na uvolnění nálady a Draco se rozesmál, poplácal ho po rameni a opustil dům, Harry zůstal jen za přítomnosti profesora lektvarů. Chtěl se potichu vydat do svého pokoje, plány mu však byli ihned překaženy.

"Harry, měli bychom si promluvit," ozvalo se kousek za ním. I když nerad, trhl sebou, jak se lekl.

"Myslím, že není o čem, Snape. Nejste tady proto, abychom si povídali, ale proto aby Draco odešel s přáteli, protože kdybych tu měl zůstat sám, nebyl by v klidu," odpálkoval ho a chtěl kolem něj nevzrušeně projít a zmizet ve vrchním patře. Profesor ho však chytil za zápěstí a tím ho donutil zastavit.