Everything has changed

30. EMMA

Včerejší večírek, který pokračoval do dnešního rána, hodnotím tak nějak na půl, spíš ne moc dobře. První polovina večírku - jedním slovem úžasná, no a ta druhá polovina - Evka přiběhla s tím, že se líbala s Thomasem a já pak viděla Johannese s tou holkou, potom už jsem se tam já ani Evka nevracely. Celý den trávíme všichni o samotě. Pár lidem je špatně, nejhůř to odnesla asi Makula. A ostatní, co se na večírku úplně nezrušili, si balí, ale ani ti na kontakt s lidmi nemají náladu. Já patřím do té druhé skupiny, balení mi ale kupodivu nezabralo moc času a tak jsem zbytek dne poslouchala písničky nebo sledovala seriál.

„Val?" ozve se Niky a já si vyndám jedno sluchátko, ale pořád sleduju spíš seriál.

„Hmm," Niky ale stále mlčí a tak už si beru druhé sluchátko, abych si ho zpátky dala do ucha. Hned na to si ale vedle mě přisedne na postel a vyndá mi obě sluchátka, což mě přinutí jí věnovat plnou pozornost.

„Já ti něco musím říct," začne nervózně.

„Tak mluv," odložím notebook a uvelebím se naproti ní do tureckého sedu.

„Já... víš, zkrátka ti chci říct, že-"

„Proboha ty jsi v tom!" málem vyskočím až do stropu.

„Ne! Máš pocit, že jsem přibrala?" začne zkoumat svoje břicho.

„To jsem nechtěla říct, jenom mě to napadlo." Niky mě ale neposlouchá a dál zkoumá, jestli neztloustla. „Tak co jsi mi chtěla říct? Zeptám se netrpělivě.

„Budu se stěhovat." Řekne tak potichu, že ji sotva slyším.

„Cože? Kam? Lezu ti na nervy? Já vím, nejsem dokonalá spolubydlící, jsem bordelář, nikdy nic nestíhám, občas nechávám prázdnou krabici od mlíka v lednici-"

„Dost! Není to kvůli tobě, bydlela jsem s tebou ráda."

„Tak proč se stěhuješ?"

„Stěhuju se k Vetlemu." na tohle mi došla slova. Vážně, chvíli nejsem schopná žádný reakce.

„Jako fakt?"

„Já vím, že je to dost brzo a že jsme spolu teprve dva měsíce, ale-"

„Děláš si srandu? Je to úžasný. Vetle se ještě nikdy neodhodlal pustit do svýho mládeneckýho doupěte žádnou holku. Přeju vám to," silně jí samou radostí obejmu, ale během chvíle mi po tvářích začnou téct slzy a radost vystřídá smutek, čehož si i Niky všimla. „Budeš mi chybět." Zakuňkám.

„Ty mně taky." Přidá se Niky a další půl hodinku obě brečíme jako želvy. Následuje chvíle smíchu, kdy vzpomínáme, co se nám v našem bytě za tu krátkou dobu stalo a taky jí vyprávím veselý historky o Vetlem, když jsme byli malí.
---

„Hodně štěstí do novýho bytu," pořádně Niky obejmu, když už se s Vetlem chystají odjet. „A když tě bude štvát, zavolej, já si to s ním vyřídím." Mrknu směrem k Vetlemu a přátelsky ho bouchnu do ramene, což mi oplatí, ale nakonec mě přece jenom uvězní v medvědím objetí.

„Stavte se s mámou." S těmito slovy se obrátí k Niky, se kterou nastoupí do auta.

Ještě než odjedu, stihnu se ještě rozloučit s celým týmem.

„Drž se," popřeju Evce, která je z té záležitosti ohledně Thomase dost špatná a plná výčitek. „A kdyby něco, zavolej." Vřele se usměju a Evka nepatrně přikývne.

Prakticky hned, jak se se všemi rozloučím, přijede teta. Naskládám věci do kufru a nasedám do auta.

Do domu sice nevstupuju poprvé, ale přijdu si tak. Celé se to tu změnilo, ale líbí se mi to.