Věštba tří

Kapitola 59 - B.A. přebírá iniciativu

"Já se na něj nezlobím, už pro mě nic neznamená. Pokud odejdeš, je konec i mezi námi," pohrozil jí její přítel. A Draco potichu vzdychl, pomoci se tady nedočká a tak se rozešel pryč.

"Pak je tedy mezi námi konec, Ronalde Wesley! Změnil ses a už mi to vážně začíná lézt na nervy. Ron, kterého jsem milovala, by nenechal Harryho ve štychu," pronesla rozhodně a Zmijozel uslyšel kroky, blížící se k němu. Zrzek opodál si jen odfrkl a poté bylo slyšet další kroky, tentokrát mířící opačným směrem.

"Tak jaký je plán?" připojila se k němu Nebelvírka a tvářila se, jako by se právě nic nestalo. Byl rád, že na to už není sám a tak se rozhodl ani on nekomentovat, čeho byl právě svědkem. Místo toho jí vypověděl, co všechno se událo za posledních pár hodin, co Ministerstvo a Řád udělalo a co dělají teď.

"Chápu, že chceš víc, ale myslíš, že spolu najdeme něco, co oni ještě ne?" zatvářila se zaraženě a trochu nedůvěřivě.

"To nevím, ale musím to zkusit. Nemůžu je nechat zemřít," přiznal a odhodlání z něj jen sršelo.

"To se nestane, jdu do knihovny pro nějaké knihy, něco najdeme, Draco," poplácala ho po rameni a rozběhla se směrem ke knihovně, Zmijozel jí následoval.

Společně vybrali knihy, které by mohli pomoci a na Malfoy Manor nebyli, přesně tam totiž měl v plánu Draco zamířit, jen tam mohli mít klid na práci.

"Sejdeme se u profesora Snapea za půl hodiny, ještě musím něco vyřídit," zastavila se Hermiona ve vstupní síni, když ji blonďák sdělil svůj plán, tedy přenést se Severusovým krbem přímo k němu, aby je nikdo nerušil.

Draco se nestihl ani zeptat co a Grangerová už běžela po schodech zpět nahoru.

"Zase další zdržování," povzdechl si a vydal se do sklepení, kde mu nezbývalo nic jiného než čekat, až se k němu připojí. Čas využil k tomu, že ještě prolétl Severusovu soukromou knihovnu a našel pár knih, které by také mohli ukrývat nějaké řešení této situace, převážně šlo o lektvary, ale i ty někdy dokáží pomoc tam, kde by to nikdo nečekal.

Přesně za třicet minut se tichem ozvalo hlasité zaklepání. Je přesná jako hodinky, pomyslel si Draco pochvalně. Měl rád dochvilné lidi, dost to svědčilo o jejich spolehlivosti, sám si dával dost záležet, aby se nikam neopozdil.

"Pojď dál!" křikl na ní od krbu a dveře se otevřeli. Nevěřícně sledoval, když dovnitř kromě Hermiony vešli také Ginny, Dean, Seamus, Neville a Lenka.

"Myslela jsem, že více hlav, více ví," pousmála se na něj Hermiona.

"Harry je náš kamarád, pomůžeme ti ho najít," řekl rozhodným tónem Neville a postavil se vedle něj. Draco pocítil takový vděk, že neměl slov. Poprvé za celou tu dobu pocítil naději, že je skutečně najdou. Brumbálova Armáda už přeci dokázala, jak silná dovede dohromady být.

"Mám profesora Snapea ráda a Harryho taky, my je najdeme a přivedeme zpět," pronesla zasněně Lenka a Draco měl chuť ji obejmout. Místo toho se podíval na Hermionu: "Děkuji."

"Není za co," usmála se na něj a pobídla ho, aby sdělil ostatním, co teď budou dělat.

"Dobře, jelikož Harryho unesl někdo, kdo měl na sobě tvář Wesleyho, musím se ujistit, že vy všichni tady jste doopravdy ti, kteří si myslíme. Ale jelikož Vás téměř neznám, tak popravdě nevím jak," rozhodil rukama. Měl v plánu jim dát znamení, aby mohli na Malfoy Manor nepřetržitě a bál se, že ho dá někomu, kdo může být nebezpečný.

"Znám kouzlo pravdy. Funguje jen na jednu otázku, ale to přeci stačí," ozvala se Ginny a ze své tašky vytáhla svou učebnici kouzelných formulí, nalistovala příslušnou stranu a podala ji Dracovi.