Věštba tří

Kapitola 30 - Bradavické testy

"Co mohu očekávat, za ten měsíc?" podíval se na Severuse s obavami, aby to nebylo ještě horší.

"No dost z nich je na tebe rozezlených za to, cos udělal Goylovi. Časem o tobě ale přestali mluvit, celé se to znovu rozvířilo včerejším článkem," vysvětlil profesor a lítostivě se na svého kmotra podíval.

"Skvělé..." vzdychl Draco a necítil se moc dobře. Dokonce si chvilku prohrával s myšlenkou, že na žádné testy nepůjde a prostě se na celou školu vykašle.

"Půjdu s tebou." usmál se na něj jeho spolubydlící a pak se otočil na Snapea: "Severusi, nevadilo by to, že bych na ty dva dny zůstal u Vás?"

"Vůbec ne, stejně jsem Vám to měl v plánu nabídnout, ať u mě oba po dobu testů zůstanete," přikývl a nepatrně se na Harryho pousmál.

"Na testech s tebou sice nebudu, ale budu tě čekat ve sklepení, kam můžeš hned přijít," strčil do Draca ramenem a ten se pousmál, byl mu za to tak vděčný, dokonce se mu nepatrně i ulevilo. Věděl, že to bude snazší, když hned po dopsání stráví volné chvíle s ním: "Díky, Harry, vážím si toho."

"Tak fajn, jestli chcete, můžeme vyrazit hned, aspoň pohlídám aby ses učil," postavil se Severus a založil si ruce v bok, když sledoval, jak si dva vyměnili pobavené pohledy. Nakonec se zvedli i oni a vyrazili si nahoru pro věci.

Jakmile se dostali do Severusovi pracovny, překvapilo Draca, že dveře do jejich pokoje zde stále jsou, kmotr totiž tvrdil, že jakmile odejdou, pokoje se ihned zbaví, podíval se tedy po něm.

"Kdyby tady jeden z Vás náhodou chtěl nebo musel přespat," pokrčil rameny, když pochopil na co se jeho kmotřenec nehlasně ptá.

"To je milé," zazubil se potěšeně Harry a vydal se pokoj prohlédnout.

"Sentimentální Nebelvír," zaslechl Draco ze Severusových úst potichu a překvapivě neslyšel v hlase ani náznak opovržení nebo výsměchu, spíš jako by postřehl úsměv, který na tváři vidět nebyl. Ti dva spolu mají vážně zvláštní vztah, jeden druhého nějak mění, pomyslel si a sám se v duchu usmál. Líbilo se mu to, jeho dva nejbližší si tak rozumí.

"No tak se můžeš vrhnou do učení na zítřek," pobídl ho a on protočil očima, poslechl však a zabořil se do křesla s učebnicí Kouzelných formulí, které ho čekali hned ráno. Po pár minutách si k němu přisedl konečně se vrátící Harry, vzal mu učebnici z ruky a začal mu pokládat otázky z kapitoly, kterou právě dočetl, stejně jako to dělal odpoledne doma. Tento způsob učení kupodivu Dracovi velmi pomáhal.

"Nepřemýšlel jste o dráze profesora, Pottere?" zeptal se náhle Snape, který je už nějakou dobu bedlivě sledoval.

"Jednou nebo dvakrát mě to napadlo, ale jsem mrtvý, takže ne," zasmál se Harry, ale znělo to dost neupřímně. I Draco musel uznat, že si ho dovede představit v takové roli, očividně mu to sedělo. Jeho odpověď už nikdo nekomentoval.

Draco nad ní však přemýšlel ještě večer v posteli. Zajímalo ho, jestli Harrymu začínají docházet následky jeho rozhodnutí předstírat svou smrt. Neměl žádnou budoucnost, nic za čím by se hnal. Merlin ví, jestli někdy vůbec bude mít rodinu, když se před všemi musí skrývat. Život v úkrytu bude hrozně prázdný. Byl rád, že o něm ví a aspoň on a Severus mu budou dělat společnost.

"Draco, čas vstávat, jestli chceš stihnout snídani, než se vydáš za Kratiknotem," zatřásl s ním Harry a Draco vzdychl. Dlouho do noci o svém kamarádovi přemýšlel a tak se sotva vyspal, vůbec se mu nechtělo vstávat, neměl však na výběr.

"No jo... Už jdu!" posadil se a rozespale se protáhl. Nebyl zvyklý vstávat v určený čas, za ten měsíc si zvykl na svou volnost a toto mu bylo proti srsti.