(Art)lover

⁕ 26 ⁕

Remi stál v Elliotově objetí jako solný sloup. 

Nedokázal se donutit, aby objal Elliota zpátky. Aby řekl, že se nic nestalo, že to přece byl jeho nápad. V hlavě mu totiž běhala Elliotova slova - nebudu se líbat s někým jiným, ne, když mám tebe.

"Takže je to pravda?" zeptal se tiše.

Elliot se od něj odtáhl, rozhlédl se a zavedl ho ještě dál za roh budovy, do slepé uličky za popelnice. "Jo," vydechl.

Remi nasucho polkl. "Však to byl můj nápad. Vlastně se nemůžeš ani cítit provinile," namítl. "Jen... jen mě zaráží, jak rychle se to stalo. Že jsi byl vůbec na nějaké party."

"Znáš takový ten pocit, že si neuvědomuješ následky svého činu, dokud to doopravdy neuděláš?" zeptal se Elliot. Remi přikývl. To byla přesně jeho situace. Když navrhoval Elliotovi, aby si na veřejnosti s někým začal, nemyslel si, že ho to poznamená tolik, jako v tu chvíli, když se to stalo. "To jsem já teď. Cítím se sakra provinile, že jsem to nakonec udělal, i když oba víme, že to nic neznamenalo."

"Pomohlo to alespoň?" zeptal se tiše Remi.

"Nevím, jestli si lidi najednou nemyslí, že jsem gay, ale aspoň se už baví o tom včerejšku a ne o tom, co se stalo v té galerii," odpověděl Elliot. 

Remi sklopil pohled. Chtělo se mu brečet, i když, jak Elliot říkal, oba věděli, že to nic neznamenalo. Když si jen představil jeho přítele, jak se líbá s nějakou blonckou (jméno Katie mu přišlo blonďatě), dělalo se mu úzko.

"Remi..." vydechl Elliot, když viděl, jak se Remi vyhýbá jeho pohledu. Chytil jeho tvář do dlaní. "Na tu party jsem šel spíše kvůli tomu, že mě vyprovokovali. Kluci na hodině měli kecy, jakože určitě nikam dneska nejdu z toho důvodu, že na mě čeká doma nějaký zbohatlý páprda," začal vysvětlovat. "Nechtěl jsem se tam ani nijak zdržovat. Nevím ani, co jsem si myslel. Když byli lidi opilí, naváželi se do mě ještě více. A tak... Tak jsem prostě využil té holky, která se ode mě celý večer nehnula na dva metry. Jako lusknutím prstů se vše uklidnilo."

Remi nepatrně přikyvoval. Chápal to. Chápal, že chtěl mít Elliot už jen klid. Přesto potřeboval chvíli, aby to zpracoval. Přece jen to byla docela rána po tom, co předešlé dva dny téměř skákal radostí z jeho vztahu s Elliotem.

"Remi," zopakoval Elliot jemně a a lehce ho pohladil po tváři. "Remi, podívej se na mě."

Zvedl pohled. Elliotovi se leskly oči. 

"Řekni mi, jak se cítíš. Ať už to byl tvůj nápad nebo ne, i když to pro nás nic neznamenalo, mohlo tě to ranit, já vím."

"Chápu to," vydal ze sebe Remi nakonec. "I tak je to šok. Já jen... potřebuju si to v hlavě urovnat. Nic ti ale nezazlívám."

Elliot nepatrně přikývl. "Pořád toho lituju. Nedokážu si ani představit, jak bych se cítil, kdyby se to stalo naopak."

Remi se musel uchechtnout. "Od začátku nám bylo jasné, že to nebude lehké. My dva spolu. Okolí nám prostě nedovoluje být jako ostatní páry. Tak prostě musíme zkousnout věci, jako jsou tyhle. Není to tak, že bychom se já nebo ty museli s někým líbat každý týden, že jo. Já vím, že bys to neudělal, kdybys nemusel."

Elliot ho opět objal a tentokrát Remi obmotal jeho ruce kolem Elliotova pasu zpátky. Stáli tam tak dobré tři minuty, než Elliot zamumlal. "Teoreticky jsem to udělat nemusel."

Remi protočil očima, i když to Elliot neviděl. "Hele-"

"Te amo," přerušil ho Elliot okamžitě. A Remi se jen pousmál, nesnažil se více argumentovat, odtáhl se od Elliota natolik, aby mohl krátce spojit jejich rty, a tak byl spokojený.