(Art)lover

⁕ 20 ⁕

Když na druhý den Elliot s Remim vylezli z pokoje, plně připravení si vzít jen snídani do ruky a vypadnout z bytu co nejdříve do školy, Nina stála opřena o kuchyňskou linku a přeměřovala si je oba pohledem. 

"Už mám asi počítat automaticky s tím, že když se beze slova tady neukážeš, jsi u Elliota, co?" mlaskla uraženě. 

Remi se podíval na Elliota. Elliot přikývl. "Asi to bude hodně pravděpodobné," potvrdil.

Nina se zamračila. Propalovala pohledem jen Remiho. "Našetři si raději na telefon, který bys sem dal, protože věř mi, až jednou po tobě vyhlásím pátrání, to tě vyjde mnohem více."

Elliotův táta měl pevnou linku, Remiho rodiče taky, jen se úplně nenašli ještě finance, aby si jednu pořídili i na byt, a tak, když Remi volal domů, musel volat z budky kousek od bytu. Věřil, že Nině by to dodalo klidného spánku. 

"Už se na tom pracuje," zamumlal. Kývl na Elliota, ať se dají k odchodu.

"Dneska tě mám doma očekávat? Ráda bych to pro jednou věděla dopředu, abych si nevytrhala vlasy nervozitou, kam jsi zmizel, díky," zavolala na Remiho 

"Dneska budu doma, přísahám," protočil Remi očima. Usoudil, že už bude moct nechat Elliota samotného bez toho, aby se cítil blbě, a navíc měl další den školu už na sedm, zatímco Elliot až téměř na deset. Zbytečně by ho obral o spánek. 

Na chodbě se se nazuli boty a naposledy se na sebe podívali do zrcadla. 

Remi se usmál. Jak je tak spolu viděl, udělalo mu to radost, protože bylo to něco, co by nečekal, že se mu stane. Že se z někoho, kdo se mu líbí, opravdu stane jeho přítel. Přítomnost si užíval. Nemyslel raději na budoucnost a na to, jestli jim to vydrží. 

"Jdeme?" zeptal se Elliot, ruku už na klice od dveří. Remi přikývl a otočil se k němu, v tu chvíli dostal pusu na tvář. "Poslední, než vyjdeme do toho krutého světa," zdůvodnil svůj čin Elliot tiše, aby ho Nina neslyšela. 

Remi v tu dobu nevěděl, že Nině to došlo. Ona nebyla taková, aby si myslela, že s polu chodí už jen podle toho, že Remi spal u Elliota a on hned u něj. Když se totiž vrátil po škole na byt, Nina se ho nejprve zeptala, jaký měl den ve škole, a pak: "V čem spal Elliot?" zeptala se. 

"Jak v čem?" zastavil se Remi uprostřed chůze do pokoje, kam si chtěl odložit věci. 

"Náhradní povlečení. Jestli sis nevšiml, Vanessa si ho půjčila, když u nás přespávala ta její kamarádka. Máme ho stále u sebe. Tak by mě zajímalo, do čeho jsi povlekl Elliotovu peřinu a polštář."

Nepovlekl. Samozřejmě. Neroztáhl ani podložku, kterou měl složenou ve skříni. Elliot spal s ním v posteli, v té malé posteli, kde se museli objímat, aby se na ni vlezli. 

Skousl si ret. Když se znovu na Ninu podíval, na tváři měla úšklebek. Věděla to. Musela. 

"Tak jsem ti ho vrátila do pokoje," pokračovala. "Podložka na spaní taky vypadá netknutě, protože způsob, kterým ji Vanessa pak zabalila, než ti ji vrátila, je prostě charakteristický. Víš, že to pořádně neumí. Elliot spal na zemi?"

Na takové detaily Remi samozřejmě nemyslel. Pamatoval si, jak mu Van tu podložku vrátila - místo, aby ji složila a do igelitu vložila, obmotala igelit kolem a upevnila lepící páskou. Smáli se tomu další tři dny. 

Uchechtl se. "Z toho se asi nevymluvím, co?"

"Jak dlouho?" zeptala se.

"Oficiálně? Doslova dva dny. První pusa? Už před Vánoci," zamumlal. Musel se červenat úplně všude.