(Art)lover

⁕ 16 ⁕

Když se Remi na druhý den vrátil z knihovny, kde strávil celé dopoledne, protože opravdu začal zaostávat hned v předmětech, vyčerpaně se vyvalil na postel. Víkendy vždy byly pro něj náročnější, než by si přál, protože přes týden na školu kašlal a tak mu zbývala jen sobota a neděle, aby vše na další týden dohnal. 

Mohly to být i pátky. Ale ty si vyhraňoval pro Elliota, jako by to byla jeho životní priorita. Měl toho hodně do školy? I tak přece nemůže zrušit odpolední kreslení s Elliotem. 

Někdo mu praštil do dveří. "Pojď si na oběd!" křikla na něj Vanessa. 

Remi byl vděčný za své spolubydlící, protože i když uměl vařit, nesnášel to. Proto často Vanessa nebo Nina vařily i pro něj, když už dělaly něco sobě. Scott ne. Remi si vlastně nebyl ani jistý, jestli Scott pořádně jí, protože ho málo kdy viděl. 

Tak se proti své vůli zvedl a vylezl z pokoje. Nina s Vanessou seděli u stolu a hltaly zeleninové rizoto, další miska pro Remiho připravena vedle Vanessy.

"Kde je Scott?" zeptal se Remi.

"Šel s nějakou kamarádkou na oběd," zamumlala Nina s plnou pusou. Remi se na obě významně podíval. Ty se na něj podívaly stejně. Pochopili se. 

"A jak to s ní vypadá?" zeptal se.

"Nic nám říct nechtěl," odfrkla si Vanessa. "Prý až se vrátí."

Remi protočil očima. "Ten nadělá. Já vám o Elliotovi řekl, sotva na mě promluvil."

"A jak to s ním jde?" kývla na něj hlavou Van.

Remi jim stále neřekl ani o té puse, ani o ničem jiném, co se mezi nimi stalo. Řekl jim pouze když se Elliot vypařil, a pak to vysvětlil tak, že byl zkrátka zaneprázdněný zkouškami. Obě mu uvěřily. 

A málem jim v tu chvíli vše vyklopil. Ale někdo zaťukal na dveře od bytu.

Remi zavřel pusu. Byl nakonec rád, že ho něco přerušilo, protože nechtěl jim nic říkat, dokud si sám nebyl jistý, že mezi nimi s Elliotem něco je. Nechtěl totiž o týden později přijít s tím, že to zkrátka nevyšlo, aby ho litovaly. 

Teď si nacpal pusu jídlem. "Já tam nejdu, já jím," vydal stěží ze sebe.

Vanessa, která měla skoro dojezeno, protočila očima. "Jestli si Scott zase zapomněl klíče, asi ho sežeru."

Rázným krokem se vydala na chodbu. Remi se dal do tlumené konverzace s Ninou o projektu, na kterém do školy pracovala.

"A kdy že to máš odev-"

"Remi!" zakřičela Vanessa ode dveří. "Tohle je stoprocentně pro tebe."

Remi překvapeně vzhlédl od jídla. Nikoho nečekal. Ve škole se bavil jen s Elliotem, Tysonem a jednou holkou na přednášce z historie umění, která se jmenovala Libby a neustále jí padaly brýle z nosu. S nikým ale nebyl na ničem domluvený. Tedy, alespoň si nic nepamatoval.

Zvedl se od stolu a vydal se na chodbu. A tam, hned vedle Vanessy, stál Elliot. 

"Co tady děláš?" vyhrkl překvapeně.

Elliot, který se tiše bavil s Vanessou, se za jeho hlasem otočil. "Uhm, ahoj. Ruším?" zeptal se.

Remi zavrtěl hlavou. "Jen obědváme."

"Chceš taky?" zeptala se ho ihned Vanessa. "Scott se na nás vykašlal, takže máme navíc. Jedl si?"

Elliot zavrtěl hlavou a dřív než stihl něco říct, Vanessa se z chodby vypařila, aby mu připravila jídlo. "Nesním akorát tak Scottovi večeři?" zeptal se.