(Art)lover

⁕ 14 ⁕

Když se Remi domluvil s Elliotem na dalším doučování figurální kresby a přišel k němu domů, Elliot ho tentokrát nezavedl do studia, ale k sobě do pokoje. "Táta je ve studiu," vysvětlil krátce.

Remi k nim chodil skoro každý týden od začátku jeho studia a nikdy, když u nich byl, nebyl Elliotův otec doma. Neustále pracoval a zůstával ve škole pozdě do noci. Prý měl ještě nějakou vedlejší práci, která se týkala umění, ve zdejší galerii nebo co, a tak neměl nikdy na Elliota čas. 

I když byli zavření v Elliotově pokoji, stejně byl nervózní, že potká jeho tátu, jako by snad něco provedl. 

Elliot se posadil na postel a sklopil hlavu. "Ještě bych chtěl říct k tomu, co se stalo... Vypařil jsem se z osobních důvodů. A jednou ti snad všechno vysvětlím, až budu připravený. Jen... jen abys věděl a nenechal jsem to úplně bez vysvětlení."

Remi se pousmál. Přešel k němu a natáhl ruku. "Já jsem Remi."

Elliot k němu překvapeně zvedl pohled. "Co?"

"Řekli jsme, že začneme od znova. Takže já jsem Remi."

Elliot se krátce zasmál, ale pak si s ním potřásl rukou a řekl: "Elliot."

"Pěkný jméno," prohodil Remi jako tenkrát, když se seznámili poprvé. A Elliotův úsměv se tak ještě více rozšířil.

"No, jdeme makat," splaskl ruce a postavil se. V rohu místnosti vzal stojan, který nebyl tak kvalitní jako ty ve studiu, ale svému účelu posloužil. Postavil ho před Remiho a dal na něj obří desku s výkresem. Vodorovně. 

"Když máme k dispozici postel, musíme ji využít," prohlásil. Remi se uchechtl. Elliot taky. Oba ten dvojsmysl pochopili, ale ani jeden se k tomu nevyjádřil. "Dneska, postava v leže. Já si lehnu a ty budeš pracovat."

Hned na to se Elliot opět vysvlékl do spodního prádla, což už za tolik hodin doučování Remim ani trochu nehnulo. Pak si Elliot lehl do polohy, nad kterou si Remi vnitřně pobrečel, a začali se soustředit. 

Remi se stejně jako poprvé, když u Elliota byl, snažil o konverzaci. Mluvil a ptal se Elliota na jednoduché otázky, aby ho více poznal. Tentokrát Elliot odpovídal bez nějakých problémů a konverzace byla tak oboustranná.

Po třičtvrtě hodině se Elliot zvedl, oblékl si triko, které měl tak velké, že působilo jako nějaká noční košile, a šel se podívat na Remiho dosavadní práci. 

Remi si přišel opravdu jako na jejich začátcích. A i když už věděl, jaký je to pocit mít Elliotovy rty na svých (a byl to jeden z těch nejhezčích pocitů), nevadilo mu to. Věděl, že když už se políbili, když už mu Elliot řekl, že ho má rád, jednou se k tomu dopracují. Nejprve potřebovali zapracovat na komunikaci a oba to věděli. Ještě když Elliota brzdilo nejspíše něco, co se stalo v jeho minulém vztahu.

A Remiho brzdil zase strach ze zlomeného srdce. Jak už několikrát vysvětloval svým spolubydlícím (a Nina s Van ho za to neskutečně soudily), byl přesvědčený, že v této době nemůže žít s klukem šťastně a navždy. Nezvládl by, jak by ho společnost soudila. Vždy se snažil být nekonfliktní, chovat se tak, aby s ním nikdo neměl problém, a jen myšlenka, že by byl někomu nesympatický, mu způsobovala úzkost.

Bude to těžké. Věděl to. Ale to, jak z Elliota nedokázal odtrhnout pohled, mu radilo, že je až moc hluboko, aby přemýšlel. Aby případně přetrhal vešker styky s Elliotem. Rád s ním trávil čas. Byl to člověk, ke kterému vzhlížel, který mu přišel nedotknutelný. Ať už jeho uměním, vystupováním nebo zásadami, Elliot byl pro něj jako nějaký idol.