(Art)lover

⁕ 11 ⁕

Obě noci, kdy u sebe navzájem přespali, jim něco přinesly. Remimu alespoň přišlo, že byl Elliot kolem něj více uvolněný v tom smyslu, že už se tolik nehlídal. Už nebyl takový tajnůstkář.

Remi si začal všímat těch maličkostí. Když Elliot zmínil, že vanilkovou zmrzlinu má raději jak čokoládovou a nikdy by si nedal míchanou. Když řekl, že jako malý měl psa jménem Mango, Remi si to zapamatoval a asi o tři týdny později to vzpomenul, když cestou k Elliotovi uviděli psa a zeptal se, jestli Mango byl také labrador.

"Ty si pamatuješ, jak  se jmenoval?" zeptal se překvapeně Elliot.

"Snažím se zapamatovat, co o sobě zmíníš, když už toho moc neříkáš," odpověděl Remi a Elliot se pousmál. 

"Nebyl to labrador. Zlatý retrívr," odpověděl.

A tak si Remi zapamatoval i to.

Netušil ale, že právě tyhle maličkosti, tyhle ukázky, že si pamatuje vše, způsobovaly právě to, že se mu Elliot otevíral ještě více. 

Než Remi před Vánoci odjel domů, strávil u Elliota poslední doučovací pátek toho roku. A to byl právě den, kdy byl Elliot nejsdílnější. 

"Kdy máš zápočet z figurální kresby?" zeptal se ho Elliot. 

Tenhle semestr čekal Remiho pouze zápočet, zkouška až ten další. Prý nebylo zas tak těžké zápočet splnit, takže toho se zase tolik nebál. Navíc, Elias měl být modelem, a jeho tělo znal už téměř nazpaměť. 

"Hned první termín po Vánocích. Myslím, že čtvrtého?"

Elliot přikývl. "Okay. To dáš v pohodě."

"Musím ještě odevzdat pár prací na krajinomalbu," povzdechl si Remi. "Mám dvě z pěti. Zítra jedu domů a přísahám, že nemám doma skoro nic, všechno mám tady na bytě. "

Dokresloval v tu chvíli Elliota v póze, která byla zatím nejtěžší. Ale šlo to. Byl na sebe pyšný. A Elliot se až do té chvíle nepohnul, ale otočil k němu hlavu. "Můžeš využít cokoliv tady."

"Za třičtvrtě hodiny mi jede autobus na byt," namítl. Nemohl autobusem cestovat s nezaschlou malbou. To by zkrátka nedopadlo dobře.

"Můžeš tady zase přespat," řekl nenuceně Elliot.

Remi nasucho polkl. Málem automaticky odpověděl, že platí, ale už viděl ten nenávistný pohled Niny, že jí opět o tom neřekl.

Elliot ale ještě nedomluvil. "Vše děláš na papír nebo plátna?" zeptal se a Remi přikývl. "Stačí jedna nevšední věc a máš ten předmět zajištěný. Jeden kluk v mém ročníku udělal to, že použil místo plátna uřezaný kmen v přírodě a učitel byl z toho tak hotový, že se ani nepodíval na jeho další práce a měl za jedna. Já to samý."

"A cos udělal ty?"

"Když tady přespíš a budeme moct na tom pracovat, řeknu ti to. Protože věř mi, budeš mě k tomu potřebovat."

Měl vůbec na vybranou? Jestli Elliot věděl, co na toho učitele platí, musel toho využít. "Tak jo. Bože, já ti za tohle všechno budu vděčný do konce života."

Elliot se spokojeně usmál a beze slova zpátky zaujal svou pozici. Remi ho během dalších patnácti minut dokreslil a dalších deset minut kresbu probírali. 

"Víš, jak mám v pokoji okno? A ten výhled na les?" zeptal se pak Remiho, když si balil tužky. Remi přikývl. "Vadilo by ti namalovat právě to?"

"Asi ne."

"Super. Tak si pober barvy. Můžeš si půjčit naprosto cokoliv. To samý štětce. Jdeme dělat umění."