(Art)lover

⁕ 09 ⁕

Remi vždy přemýšlel o věcech až moc. Tím pádem si i Elliotovu absemci ve škole vysvětloval tak, že to byla jeho chyba. Že musel říct nebo udělat špatně, když u něj přespával. Teda, mimo fakt, že mu zničil celou jednu barvu.

Přehrával si jejich veškeré konverzace v hlavě. To, jak se choval. Udělal něco nevhodného? Nevěděl. Přišlo mu, že mu vybuchne hlava.

A pak se Elliot objevil další týden normálně na hodině figurální kresby, jakoby se nic nestalo. A ono se asi ani nic opravdu nestalo, ale Remiho hlava se stále vinila.

Elliot se na hodině opět svlékl úplně do naha. Posadil se na židli a zapózoval. Profesor se ujal slova. "Polovina semestru už za námi. Tak se ukažte, jak jste se zlepšili."

Remi nasucho polkl. Vzal do ruky tužku a snažil se vzpomenout na vše, co ho Elliot naučil, ale nebylo to tak jednoduché. Ten samý člověk byl před ním nahý. A tento člověk se mu také náhodou líbil.

Ono to samo o sobě nemělo být tak strašné. Ale Remi považoval Elliota už za svého kamaráda. A teď si představte, že se někdo z vašich přátel před vámi do naha svlékne a vy máte skenovat jeho rozkrok, abyste ho nakreslili správně.

Jo. Tohle bylo mimo jeho komfortní zónu. Ale to se dalo od umělecké školy čekat.

Zachoval kamennou tvář. Soustředil se. Nakreslil Elliota. Když se blížil konec hodiny, nestíhal. Nevšiml si ani, když už Elliot sešel ze svého místa na stupínku, a tak nadskočil leknutím, když se jeho hlas ozval těsně vedle něj. "Ale jo, jde vidět pokrok."

Remi se na něj otočil a podle Elliotovy rekace usoudil, že se na něj musel dívat jako na zjevení. Uchechtl se a posadil se vedle něj. "Promiň za minulý týden. Byl jsem mimo celý týden. V pátek máš čas? Teda, chceš vůbec pokračovat?"

No, to neznělo, že byl Remi důvod jeho absence. Překvapivě.

"Chci. Ale tenhle pátek asi ne," odpověděl upřímně Remi. "Scott, můj spolubydlící, si docela potrpí na sobotních večerech u stolních her, ale v sobotu nemůže, a tak se to přesouvá na pátek."

Elliot zvedl překvapeně obočí. "To zní zajímavě. Ale tak to stále stíháš, ne? V kolik vám to začíná?"

"Už v šest."

"Aha." Odmlčel se. "Tak nic"

"Myslím ale, že by nevadilo, kdyby ses přidal," zamumlal Remi.

"Jakože-"

"Kdyby ti nevadilo, že bychom tentokrát kreslili u mě. Pak bychom si mohli něco zahrát."

Proboha. Byl tak zoufalý, aby s Elliotem mohl strávit více času.

Elliota očividně nemálo překvapil. Chvili v tichu seděl a přemýšlel, zatímco se všichni kolem balili a někteří už odcházeli. A Remi čekal na jeho odpověď.

"Tak jo," řekl nakonec. "Platí. Takže se sejdem normalně zase po vyučování?" zeptal se.

"Jo."

"A jsi si jistý, že to tvým kamarádům nebude vadit? Nerad bych byl na obtíž."

"Budou v pohodě," pousmál se Remi.

Když se ale vrátil na byt, Scott začal šílet. "Pozval jsi na náš večer deskových her cizího kluka?!"

Remi sklopil pohled. "Omlouvá mě fakt, že je to kluk, který se mi líbí?" zeptal se.

Scottův výraz změkl. Dokonce se i usmál. "Oh, tak to mění situaci," mrkl na něj a otočil se zpátky k umývání nádobí, což dělal, dokud ho Remi nevyrušil. "Ale jestli po tom večeru nebude nijaký pokrok, neomlouvá tě to."