(Art)lover

⁕ 29 ⁕

Remi někdy přemýšlel z nudy o tom, jak by asi reagoval, kdyby potkal někdy Michaela sám.

Nebyl konfliktní člověk, to vůbec. Ale jen pomyšlení na tuto osobu v něm budilo neuvěřitelný vztek a možná i násilnické sklony, o kterých ani nevěděl, že v sobě má.

Vymýšlel si všechny ty hrdinské scénáře, jak by se za Elliota postavil, třeba ho zkopal do kuličky, ublížil mu tak, jak ubližoval on Elliotovi, ale ve finále byla realita úplně někde jinde. 

Michael přišel do antikvariátu. Dokud si neprošel celý obchod, zatímco Remi jen nervózně seděl, nevěděl, jestli přišel záměrně kvůli němu nebo to byla opravdu náhoda. 

Michael hodil Remimu na pult knihu. Ten ji zaúčtoval. Už si pomalu opravdu začínal myslet, že si nepamatuje ani z té galerie, kdo je. Jenže když mu Remi vrátil peníze, hodil na pult ještě obálku.

"Dej tohle Elliotovi, prosím," řekl jednoduše. 

Remi na obálku shlédl. Jestli se Michael snažil posílat něco přímo k Elliotovi domů, nebyla šance, že by se k tomu dostal. Veškerá pošta šla přes jeho otce, který už o minulém dopisu také věděl. Nejraději by se zasmál. Jak naivní musel Michael být, aby si myslel, že mu to Remi dá?

Vzal obálku do ruky. A před Michaelem ji roztrhl vejpůl. "Hotovo."

Z jedné půlky papíry vypadly. Byl tam jeden ručně psaný dopis a pak šek. Snažil se Elliota uplatit?

Michaelův obličej se přeměnil v zamračený. Nejhorší na něm bylo, že on zkrátka nevypadal jako špatný člověk. Vždyť když už ho Remi tenkrát z časopisu kreslil, vybral si právě ho, protože byl hezký. Byl to přece jen model.

A teď před ním stál, naštvaný, a Remi mu v očích tak viděl jeho jediný problém - agresi.

"Co si to dovoluješ?" zasyčel.

"Co si ty dovoluješ vůbec kontaktovat zase Elliota nebo mě vyhledávat v práci?" opáčil Remi. 

Zjišťoval tak o sobě jednu věc. Neuměl se pořádně postavit za sebe, bránit se nebo hádat se. Když šlo ale o někoho, na kom mu tolik záleželo, neměl s tím problém.

"Na tom setkání s Elliotem jsme vykročili špatnou nohou-"

"Ty jsi tak naivní," přerušil ho Remi. Postavil se a vzal hromádku knih, kterou měl ještě roznést. "Špatnou nohou jsi totiž vykročil už v tu dobu, co jste byli spolu, a teď už to vážně nezachráníš. Bojí se tě. Má z tebe doslova trauma. A jestli máš v sobě alespoň trochu soucitu, právě proto ho necháš být. A teď, děkujeme za nákup, můžeš jít. Já musím pracovat."

Obešel pult a rozešel se na druhou stranu mezi regály s historickými knihami. Začal srovnávat knížky, když se Michael objevil na opět na konci řady. "Elliot mi lhal, že? Jste spolu."

"Nejsme," zamumlal Remi. "A i kdyby jo, nic ti do toho není."

Tak nějak ale tušil, že mu Michael stejně nevěří. Stál tam, opřený o regál, s úšklebkem na tváři. Když se o něm s Elliotem zase nedávno jednou večer bavili, Elliot mluvil i tom, jak si dělal rešerši o psychopatii. A sice že není žádný odborník, ale zpětně si uvědomil, že Michael nějaké znaky vykazoval.

Proto se Remi pomalu ale jistě začal bát. Bylo to přesně jako tenkrát v galerii. Michael se pokusil vše vyřešit, jako by se nic nestalo, ale postupně nad ním začala přebírat kontrolu agrese. To samé na tom setkání s Elliotem, dle jeho vyprávění. A teď, jak tam tak stál, nechutný úšklebek na tváři, Remimu bylo jasné, že nad ním přebralo jeho ego a narcismus (což prý byla známka psychopatie) a že ještě tady zdaleka nekončil.