(Art)lover

⁕ 36 ⁕

Čím víc se blížila Elliotova absolventská výstava, tím více času trávil ve studiu a Remi s ním. Viděl tak, jak mu pod rukama vznikají všechny ty dokonalé práce. Elliot nebyl ten typ umělce, co by při tlaku blížícího se termínu měl krizi nebo vše se mu kazilo, s každou prací byl spokojený a každá byla dokonalá.

Samozřejmě se tu a tam něco pokazilo. Ho to ale ani trochu nevykolejilo. Remi byl tím pádem asi nervózní za něj. 

I přes to, jak byl vytížený, měl tu zásadu, že se snažil Remiho nezanedbávat. Stále mu dával dostatek pozornosti a když měsíc před jeho výstavou přestal Elliot chodit do školy, protože měli prostor pro tvorbu absolventských prací, pokaždé se zeptal Remiho, když k němu došel, jaký měl den a upřímně naslouchal. 

Remimu to dělalo radost, zároveň ho rozesmutnilo, když si vzpomněl, že nejspíše o tak úžasného člověka přijde. Tím si byl čím dal jistější, když postupně viděl jeho výtvory. 

Nezmiňoval Elliotovi konverzaci s jeho otcem, ani jak se od Vanessy dozvěděl, že Nico de Vuego přijede hlavně kvůli němu a nezmínil se. To druhé nechtěl řešit čistě z důvodu, protože by to téma akorát znovu otevřeli, možná by se i pohádali, kdyby hrál Remi uraženého. A on nechtěl ztrácet čas. Jestli měl Elliot odjet do Ameriky, chtěl s ním být co nejvíce (za dobře), než se tak stane. 

Ale pro Elliota se snažil na to nemyslet. Poprosil ho o to, tak se snažil. Malovali spolu ve studiu, občas se šli projít, když už téměř výjimečně byli u Remiho, trávili čas s ostatními, aby se Elliot pro jednou taky uvolnil. 

A pak, pak si uvědomil hned několik věcí. Jestli Elliot odjede do Ameriky, ztratí kontakt. Remi stále ani nevlastnil telefon, natož aby měl finance na to volat přes oceán. To samé dopisy. Kolik tak mohlo stát psaní do Ameriky? A jak dlouho trvá, než dojde?

Našel tak svůj skrytý talent. Uvádět se zbytečně do deprese. 

Když ale Nico de Vuego skutečně přijel, zjistil, že to tak zbytečné nebylo. 

Elliot měl výstavu hned v pondělí, jako první z absolventů jeho oboru, což mělo své výhody i nevýhody. Remi mu ji pomáhal připravit do posledního detailu a noc před výstavou zůstal vzhůru s Elliotem, který nervozitou nedokázal spát. Remi vlastně to samé. Dělilo je posledních pár hodin od toho, kdy Nico uvidí Elliotovy práce.

Ráno bylo tiché. V pět ráno se rozhodli, že je je zbytečné se nadále válet v posteli, a tak si dali brzkou snídani. Oblékli se. Elliot se upravil tak, jak ho Remi ještě neviděl. Když zbývalo asi patnáct minut do chvíle, kdy se pro ně měl stavit Elliotův otec, aby je zavezl na výstavu (ještě hodinu a půl před oficiálním otevřením), Remi se posadil v obýváku na sedačku a naprosto přestal vnímat prostor i čas.

Ani si nevšiml, když si Elliot sedl vedle něj. Vzal ho za ruku, hlavu mu položil na rameno. Nemuseli mluvit. Remimu bylo jasné, že se ho Elliot snaží alespoň trochu uklidnit. 

"Je dvacátého čtvrtého května," promluvil Remi. "To jsi říkal, že už se strachovat můžu."

"Já vím," odpověděl, "a proto ti tady nic nerozmlouvám."

Remi se na něj otočil, i když mu do obličeje neviděl. "Jsem na tebe tak moc pyšný," zašeptal. Na výstavě už nebude mít Elliot čas se Remimu věnovat. Tak mu to řekl už teď.

"Proč?"

"Ty práce. Nastavíš laťku pěkně vysoko hned na začátku týdne." Pravda byla taková, že data výstav si absolventi losovali. Elliot hlavně nechtěl jít první, což se ale přesně stalo. Remi mu ale celou dobu říkal, že je to dobře. Nico ho nebude mít ještě s kým srovnávat. 

"Ty mě mateš," povzdechl si Elliot.

Remi se zamračil. "Proč?"

"Protože vím, jak se bojíš toho, že mě Nico vybere, ale při tom mě podporuješ nejvíce ze všech lidí, co znám. Doteď jsi mě jen podporoval, i když máš právo se se mnou hádat každý den."

"Nechci se s tebou hádat," namítl Remi. "Jestli tě Nico opravdu vybere, tak nechci, aby se naše cesty rozešly ve zlém. Navíc nemám právo se s tebou hádat. Tohle je životní šance, já to vím, ty to víš. Kdybych to neuznával, byl bych naštvaný. Ale jestli to místo dostaneš, ještě ti pomůžu i s balením," uchechtl se. 

Z venku se ozval klakson auta. Arthur byl tady. Elliot se narovnal, pustil Remiho ruku a promluvil: "Táta je tady, jdeme na to." Pak se ale naklonil a ještě Remiho dlouze políbil. "Doufám, že tohle není ta poslední pusa před tím, než se dozvíme, jak se Nico rozhodl," zašeptal. 

Remim projela husí kůže. Jakmile opustí stěny tohoto domu, nebudou moct k sobě vyjadřovat nějakou náklonnost. A jestli to místo Elliot dostane už dnes, Remi si dokázal představit, jak se jejich vztah otočí o sto osmdesát stupňů.

Naložili do auta poslední věci. Arthur se cestou rozplýval nad tím, jak je Nico úžasný člověk, jelikož se právě vrátil ze snídaně s ním. "Nemůže se dočkat tvé výstavy, Elliote," řekl mu. "Půl hodiny jsme rozebírali jednu tvou práci, co jsem mu poslal. U žádného absolventa se nezastavil tak dlouho."

Elliot se nervózně otočil na Remiho, ten se ale jen díval z okna a snažil se neposlouchat. Jak se blížili ke galerii, docházelo mu víc a víc, jak je pravděpodobné, že to místo Elliot dostane. Věnoval se umění od malička a poznal lidi, kteří měli výjimečný talent. Elliot byl jedním z nich. 

V galerii bylo lidu prázdno, kromě paní, která jim otevřela dveře. Celou výstavu si prošli ještě třikrát, doladili poslední detaily. Dvacet minut před začátkem se místnost začala plnit, především lidmi z jejich školy, ale přišli také Nina, Vanessa a Scott.

"Už je tady ten týpek, který má momentálně váš vztah v hrsti?" zeptala se Vanessa a Nina ji dloubla loktem.

Remi zavrtěl hlavou. Sledoval zpovzdálí Elliota, jak vítá u vstupu další členy odborné poroty se svým tátou. "Ale až přijde, možná mu dám přes hubu. Jen tak, pro srandu králíků," zamumlal. 

Scott se uchechtl. "Myslel jsem, že ho máš rád."

"Mám. Je to skvělý umělec, neuvěřitelná šance pro Elliota. Pořád je to ale kazišuk."

"Víš, že jsi docela vtipný, když máš vztah v ohrožení? Mohlo by se to stávat častěji," podotkla Vanessa, čímž si vysloužila další loket od Niny.

"Zmlkneš už? Tohle byla sranda možná tak do minulého týdne," zavrčela. 

Elliot se dal do chůze. Vydal se k nim a postupně se přivítal s Ninou, Van i Scottem.

Vanessa se rozhlédl kolem sebe. "Jako ještě jsem neviděla všechno, ale už teď můžu říct jedno. Wow. A to jsem myslela, že talentovanějšího člověka, než je Remi, nikdy nepotkám."

Elliot se pousmál. "Děkuju. Ale Remi je lepší jak já."

Remi vyprskl. "To určitě. Je to sice šlechetný, ale všichni víme, že jsi zkrátka lepší. Počkej, až já budu absolvovat, protože to nepůjde ani zdaleka tak hladce a nejspíš mě budeš mít plný..."

Nedořekl to. Elliot ho nebude mít plné zuby, protože v té době už spolu nejspíše ani nebudou. Všichni si všimli jeho zaváhání a i když byli na veřejnosti, Elliot otřel svou ruku o tu jeho. "Remi..."

Remi ho nevnímal. V tu chvíli nedokázal totiž vnímat nic jiného než muže, který zrovna vešel dovnitř, jelikož byl nezaměnitelný. Umělecká aura z něj přímo křičela. "Měl bys jít," řekl Elliotovi. "Nico de Vuego právě dorazil."

Elliot se otočil. A ještě, než se vydal pryč, Remiho krátce objal. "Miluju tě," šeptl tiše, než ho pustil. Pak šel přivítat hlavní hvězdu dne. A už jen podle Nicovy reakce, když Elliota uviděl, bylo Remimu jasné, že dnešní den změní všechno.

⁕ ⁕ ⁕

já si tak říkala, že nico tam nebude ještě tak tři kapitoly, ale omg, my už jsme u kapitoly 36, kdy se to stalo?? takže to rozjíždímeeeee