(Art)lover

⁕ 47 ⁕

Bylo pět hodin a dvacet tři minut ráno, když Remi vyklouzl z Elliotova pokoje.

I přes to se za Jenny vrátil až skoro o půl deváté.

V tu chvíli cítil totiž neuvěřitelnou nechuť k sobě samému. Vždy se snažil všechny kolem sebe uspokojit, nenaštvat je, ale za jakou cenu? Že jim tak neuvěřitelně lhal? Že je takhle podváděl?

Podvedl Jenny. S mužem.

Využil Elliota. Pro své vlastní uspokojení.

Lhal neustále rodičům, poslouchal je na slovo, i když je doopravdy za to nesnášel.

Proč si to dělal. Proč to dělal ostatním.

Bylo mu dvacet pět, za měsíc dvacet šest, procházel se nějakým londýnským parkem, na který narazil, v šest ráno a tiše vzlykal jako malé dítě. Nemohl takhle fungovat dál. Prostě nemohl. Čtyři roky byla dostatečně dlouho doba na to, aby žil nešťastně.

Největší ironie toho celého byla, že aby ostatním tak neubližoval, musel být lakomý. Musel myslet pro jednou sám na sebe a co ho dělá šťastným. Protože jen tak mohl přestat ostatním lhát.

Vrátil se do svého hotelu. Sotva se za ním zavřely dveře, Jenny se na něj rozkřičela - jaký strach měla, že čekala, jak se vrátí nejpozději v devět a on nikde, že si žádá pořádné vysvětlení.

A Remi jí ho dal. Vzmužil se. Nelhal. Když ze sebe vylila všechen vztek a nechala ho mluvit, řekl jednu prostou větu: "Já už nemůžu, Jenny."

Často dělal unáhlená rozhodnutí. Když šel na první rande s Jenny, šel tam s tím, že s toho nic nebude. Dopadlo to pravým opakem. Když byl rozhodnutý, že by práci v galerii za nic nevyměnil, o deset minut později se rozhodl, že skončí.

Svým způsobem ale tohle unáhlené rozhodnutí nebylo. Tolik let žil s vědomím, že by jí měl říct pravdu. A nenáviděl se za to, že mu to tak trvalo. Jenny byla hodná dívka, nezasloužila si, aby ji tři roky takhle zneužíval, aby se cítil normální.

Nedělal to kvůli Elliotovi a té noci, kterou spolu prožili. Oba byli v životě někde jinde, neměl ani tušení, jestli by z nich zase něco bylo, kdyby Remi neměl Jenny. Nedělal to ani kvůli sobě. Dělal to kvůli Jenny. Zasloužila si někoho, kdo by ji doopravdy miloval. On jí akorát ničil život, i když si myslel, že dělá pravý opak.

Jenny před ním stála jako tělo bez duše, když jí vše vysvětloval. Když jí řekl, že je gay. Že Elliot nebyl jen známost ze školy, že to byl člověk, kterého miloval a dodnes miluje. Že chtěl jen udělat rodiče šťastnými a myslel si, že to zvládne. Že dokáže všechny kolem sebe uspokojit, i když sám pak trpěl. Že ví, jak moc jí ublížil a že si to nikdy neodpustí.

Jenny mu dala pořádnou facku. Remi se nebránil. Zasloužil si to a mnohem víc. Hodila po něm prstenem, který jí koupil. Začala hystericky brečet a křičet a Remi se jí naposledy snažil uklidnit. I když se bránila, objal ji. Řekl jí alespoň to, co pravda byla - že je úžasná holka a určitým způsobem ji opravdu měl rád. Pořád to byl člověk, který pro něj hodně znamenal.

"Jedna noc s Elliotem? To stačilo k tomu, abys ze dne na den změnil názor?" zeptala se mezi vzlyky. "Půjdeš teď za ním?"

"Nepůjdu," odpověděl Remi. "Neví o tomhle. Zítra se vrátíme domů a já nevím, jestli ho někdy ještě uvidím. Sice se prý vrací nastálo do Anglie, ale... Nevím, jestli můžeme znovu fungovat, víš? Takže tohle nedělám, abych tě tady nechal a utekl za ním. Dělám to, protože jsem si uvědomil, že spíše lidem kolem sebe ubližuju, než abych je chránil."