(Art)lover

⁕ 37 ⁕

Remi stál v rohu galerie a snažil se předstírat, že se dívá na jednu z Elliotových soch, přitom ale sledoval Elliote s Nicem. Elliot ho provázel galerií a komentoval jednotlivá díla. Remiho štvalo, jak z Nicova obličeje nemohl nic vyčíst, ten muž si dával záležet na tom, jak vystupoval.

"Za chvíli půjdeme, půjdeš s námi?" zeptala se ho Nina, ale Remi ta slova vůbec nezaznamenal. Šťouchla do něj. "Slyšíš? Půjdeme za chvíli, nechceš jít taky? Myslím, že ti nedělá nejlíp, jak je tady jen sleduješ. Navíc, vypadáš děsivě."

Remi si povzdechl a otočil se ke svým přátelům. "Jestli jen počkáme, až Elliot vše okomentuje, půjdu s vámi. Jen bych s ním chtěl prohodit pár slov, než se zase bude muset věnovat Nicovi do konce dne."

Vanessa pokrčila rameny a vydala se do bufetu, že to si teda dá ještě jeden drink, a stáhla s sebou i Scotta. Remi se vrátil ke sledování Elliota.

"Bude to vědět dneska?" zeptala se Nina. "Nebo na konci týdne, až uvidí všechny absolventy?"

Remi pokrčil rameny. "Nevíme. Třeba sem ani nejel s úmyslem tady někoho odchytit. Třeba ho Elliot zaujme natolik, že mu to místo nabídne hned. Možná na konci týdne. Nic nevíme."

"A stejně z toho oba tolik šílíte."

"Protože on na to má. Vím, že umění tolik nerozumíš, ale věř mi. Nepřeháním, když ti řeknu, že je jeden z nejlepších umělců, které jsem kdy potkal."

Nina ho jemně pohladila po zádech. Nejspíš ho to mělo uklidnit, ale v tu chvíli se nemohlo stát snad nic, co by ho uklidnilo. Ještě pár minut Elliota sledoval, než šlo vidět, že prohlídka skončila. Remi nezaváhal a vydal se k němu. Elliot se zrovna otočil směrem pryč od Nica a dle jeho reakce chtěl pohledem vyhledat Remiho. Ten už byl ale u něj.

"Tak co?"

"Nemám tušení. Chce si to projít ještě jednou sám. Bože, jsem nervózní."

Tato slova Remimu moc klidu nepřidala. "Jsem si jistý, že jsi udělal ten nejlepší dojem," řekl přesto. Chtěl Elliotovi vyjádřit podporu. Zasloužil si to.

Elliot si skousl si ret a podíval se někam za Remiho. Vyhýbal se jeho očnímu kontaktu. "Začal se mě vyptávat na tu školu. Jestli o ní vím. Jestli vím, jak se vybírají lidé. Mluvil o tom, že už má dva potencionální kandidáty. Nenaznačil ale nic, že by třeba zvažoval mě. Bylo to jakoby mi chtěl naznačit že jo, jsi dobrej, ale už mám někoho jiného."

Remi tu konverzaci samozřejmě neslyšel, ale spíše by to pochopil tak, že mu chtěl Nico naznačit pravý opak. Že ho zvažuje i přes dva potencionální kandidáty. Nic o tom ale v tu chvíli neřekl.

Neřekl na to nic. Do místnosti se vrátili Vanessa se Scottem, a tak byl čas jít. "Půjdu s ostatními, nevadí?" zeptal se.

Elliot zavrtěl hlavou. "Stejně se budu muset věnovat Nicovi."

"Kdy se uvidíme?"

"Můžu přijet po výstavě k tobě? Končí to tady v šest,  v sedm bych mohl být u tebe."

"Nebude to tvému tátovi vadit? Že po pro tebe tak důležité události budeš zase se mnou?"

"Táta má teď milion dalších starostí i kolem dalších absolventů. Pravděpodobně stejně nebude mít čas na to, aby si se mnou sedl a popovídali bychom si o dnešku," uchechtl se.

Remi se pousmál. "Tak jo. V sedm tě čekám."

"Tak jo," zopakoval Elliot. Normálně by se políbili nebo se objali, teď se ale jen Remi rozešel pryč, i když ho samozřejmě ovládl pocit, že něco chybělo. Celou cestu na byt nebyl svůj. Co když Elliot přijde s tím, že to místo má? Co když se dneškem všechno pokazí?