(Art)lover

⁕ 15 ⁕

O čtrnáct dní později, když nastal ten den, kdy poprvé nešli kreslit postavu, byl Remi připravený s otázkami na Elliota. Jakmile přijel k němu domů, Elliot měl sbalenou velkou tašku věcí, které Remi neviděl, a v ruce velké plátno.

"To máš na co?" zeptal se.

"Překvapení. Nevyzouvej se, jdeme ven," poručil mu. "Vymyslel jsem, co budeme dělat a neřeknu ti to, dokud tam nedojdeme."

A tak šli městem někam, kde to Remi samozřejmě neznal, protože neznal pořádně ani okolí svého bytu. V tu chvíli se rozhodl zeptat na první otázku.

"Můžu se tě na něco zeptat?" zeptal se opatrně.

Elliot přikývl. Remi věřil v to, že jak se mu Elliot otevíral bylo jen na dobré cestě. Viděl kolikrát, že ho stojí úsilí, aby o sobě řekl něco osobnějšího, ale doteď to vždy zvládl.

Proto Remi neváhal. "Pamatuješ si, na tu party? Ty a Daria? Já jen..." Nevěděl, jak to formulovat.

Ale nemusel. Elliot to totiž pochopil. "Proč jsem se s ní líbal na záchodě?" zeptal se. Remi krátce kývl v souhlas. "Vím, že je tohle docela osobní, nemusíš odpovídat."

Elliot si dal na čas, ale nakonec odpověděl. "Přitahují mě jenom kluci. Ale ze strachu, že na to někdo přijde, zkrátka využiju někdy nějaké holky, která o mě jeví zájem. Poštěbetá o tom svým kamarádkám, ty zase dalším. Nikdo tak nemá pochyby o mé sexualitě. A vím, že je to ode mě lakomé a hnusné, ale zkrátka to někdy dělám," vydechl na jeden dech.

"Asi to není nejlepší řešení," zamumlal Remi, "ale asi to chápu."

"Po tom, co jsem se rozešel se svým přítelem se zkrátka bojím, že to nějak vyjde najevo. Že to někomu řekne, že se to rozkřikne. Jako pomsta víš? Dělám to jako takovou pojistku. Nesnáším to na sobě, ale nemůžu si pomoct. Jsem pak klidnější."

Remi jen nepatrně přikyvoval, protože nevěděl co říct. Upřímně, takovou odpověď nečekal. Myslel si spíše, že Elliota přitahují i holky nebo něco takového. Nakonec s ním navázal oční kontakt. "Děkuju, žes mi to řekl."

"Lepším se, že?" ušklíbl se.

"Jo. Za chvíli se třeba i dozvím, kdy máš narozeniny, normálně."

Elliot sklopil pohled a potutelně se usmál. "Dneska," zamumlal tak, že ho Remi málem neslyšel. Ale slyšel. Naprázdno otevřel pusu, než vymyslel, co říct.

"Ty máš dneska narozeniny a nic jsi neřekl?! Tak to považuji přímo za vlastizradu," vydechl.

Elliot se zasmál. "Já je stejně neslavím," odpověděl.

Remi se už málem zeptal proč, ale Elliot se zastavil a taška mu spadla k zemi. "Jsme tady."

Ani si nevšiml, kdy opustili ulice města a vyšli za město, kde byly jen louky. Elliot rozepnul tašku a vysypal z ní deku, barvy a štětce. Pak rozepnul další kapsu a z ní vytáhl lahev vody a krabičku s nějakým ovocem.

"Uděláme si mini piknik a budeme malovat."

"Přijde mi jako bych já měl narozeniny."

"Proč"

"Nevím, prostě je to takový pěkný a celý jsi to připravil bez toho, abys mi řekl o pomoc."

"Já nejsem zrovna člověk, co by chodil za druhými pro pomoc," pokrčil rameny Elliot a rozložil deku na trávu.

Remi se na ni postavil. Chytil Elliota za ruku a otočil ho k sobě. "I když je neslavíš, stejně ti přeju všechno nejlepší."

Elliot se pousmál. Remi si uvědomil, že stále drží jeho ruku a tak ji rychle pustil. "Děkuju. Ty máš kdy narozeniny?"