To the end | Dreamnotfound

Hundred and twenty two

George's POV.

Vyhíbal jsem se Dreamovi jak nejvíc jsem mohl. Bohužel jsem se tak i vyhíbal všem ostatním, ale tohle nebyl můj hlavní problém. Co je s Dreamem špatně? Fakt si myslí, že bych něco měl se Sapnapem? Však je to jeho a můj nejlepší kamarád, to bych nikdy neudělal. „Ahoj” najednou se vedle mě objevil neznámý hlas. Tentokrát jsem nenadskočil jako obvykle a otočil se na ně. Huh, byl to ten...7up? Ne, 5up. „Uhh, potřebuješ něco?” zeptal jsem se. Doufal jsem, že moje otrávení v hlase šlo poznat. Nejspíš ano, když se pohledem nervózně vrátil ke skupince. Co, to ho jako poslali, ať si se mnou popovídá? „Ahoj, Uh,” zopakoval se znovu a zhluboka se nadechnul. „Jo, já jsem se chtěl...Okay, dobře. Poslali mě, abych se zeptal, jestli jsi oka? Nejmíň mě znáš, tak prý nemám bias, nebo co, a že ten Sapnap ti vzkazuje, ať si s Dreamem promluvíš” vysypal ze sebe zprávu a lehce natočil hlavu na stranu. Já si odfrkl a podíval se na Sapnapa, který mi pohled oplácel. Něco se na mě pokusil zaznakovat, ale vzdal to, když jsem mu zpátky posal prostředníček. „Jsem v pohodě. Nepotřebuju aby se o mě někdo staral” protočil jsem očima a povzdechl si. „Okay, nebudu tě nějak tlačit. Jen klidně za kýmkoliv přijď. Všichni jsou ochotní ti pomoct” pokrčil rameny a s tím mě nechal na pokoji, jak jsem si přál. Ignoroval jsem pohledy ostatních a i kdybych na ně nejraději něco zakřičel, nejsem hajzl.

„Začíná pršet. Počkáme až přestane nebo rovnou stavíme?” Zeptal se Sam a schoval se pod strom při prvních kapkách. Bad zvednul ruku před sebe, aby zjistil, jestli opravdu prší a přikývnul. „Měli bychom stavět už jen kvůli tobě” Bbh ho poplácal po rameni a věnoval mu úsměv. Kvůli němu? Okay, Sam a jeho astma nebo co má. Je to jedno. Stejnak už mě bolí nohy. A jako na zavolanou to byla doslova průtrž. Začaly pomalu padat kroupy, mezitím, co všichni panikařit, abychom udělali co nejrychlejší úkryt. Někde v polovině jsem našel Dreama připoutaného pod stromem, mezi tím, co do mě narazil Tommy. „Fuck, Okay big G. Bacha kam šlapeš- oh mimochodem, Wilbur a já máme pro tebe místo” začal nadávat, ale v polovině se zastavil, aby mi nabídl místo ke spánku. Lehce jsem se usmál a přikývl. „Okay, připojím se” kývl jsem na jeho nabídku a ještě chvíli mi vysvětloval, kde bych spal, což jsem tedy upřímně vůbec nepochopil, než neodešel pryč. A já se vydal za opuštěným Dreamem.

Postavil jsem se před něj a chvíli ho probodávat pohledem. On mlčel. Tiše mě sledoval a nechával si na hlavu téct vodu z listů. Vypadal jako zmoklá slípka. Nespokojeně jsem si mlaskl a protočil očima, než jsem nad námi udělal malou stříšku z hlíny. Dreamova ramena viditelně poklesla a posmrkl si. Nejspíš z té vllhoksti, ale mohl brečet. „Ge-” „Nope. Buď ticho” zastavil jsem ho, ani ne v polovině mého jméno a mávl jsem rukou. „Ani slovo” varoval jsem ho a probodl jsem ho znovu pohledem. Podíval jsem se zpátky, jestli nás někdo sleduje. Jen Bad chodil od místa k místu, kde si lidi udělali místa ke spaní a všechny kontroloval. Sám sobě jsem si přikývl a otočil se na Dreama zpátky a sáhl jsem mu na spod masky. Nemohl se mi nijak bránil a jen zvedl hlavu trochu nahoru, když jsem mu tu masku vysunul na čelo. Lehce jsem mu i odhrnul vlasy z očí a zastrčil za ucho. Semkl jsem rty do tenké čárky a zakroutil jsem hlavou. Rozpoznal jsem, že jeho obličej byl tmavší, ale nepozal jsem jestli opravdu brečel nebo ne. „Seš kretén, víš to?” Zamumlal jsem a trochu od něj odstoupil. On na to cukl rukama a podíval se za mě na pouhou sekundu. „Myslím, že bychom se měli rozejít” polkl jsem hlasitě po vysypání té bomby a lehce jsem přivřel oči. Hlasitě jsem vydechnul a udělal jsem další krok dozadu. Dream ani nepřemýšlel a udělal krok ke mně, než se mu řetěz zasekl mezi koleny. „Ne, počkej, ne, ne, nechoď, já-” Pokusil se udělat další krok, ale zastavil se, zároveň když se mu řetěz zatlačil do stehna a zároveň, když jsem ucouvnul a skoro kvůli tomu přepadl.

Nespokojeně jsem se zamračil. Další krok jsem neudělal a nechal jsem Dreama, ať sám couvne. „Bude to tak lepší...chci říct. Vyhrožoval jsi Sapnapovi. Sapnapovi” dal jsem zvláštní důraz na Sapovo jméno, jako bych mu to musel vtlouct do té stupidní hlavy. „To není normální chování, Dreame” zakroutil jsem hlavou a vyhnul se očnímu kontaktu. „Já to tak nemyslel... Bylo to hloupý, žárlil jsem a bylo to ode mě hnusný a Sapnap si to nezasloužil a-” začal mumlat páté přes deváté, ke konci už jsem mu sotva rozuměl a on se tak marně snažil obhájít. „Jo bylo” přitakal jsem mu a nervózně jsem si odkašlal. Podíval jsem se na bok, kde se snad rozpršelo ještě víc a při závanu jsem se oklepal. „Je-... Je tu důvod, proč?” zeptal se Dream potichu, tak, že jsem ho skoro neslyšel. Podíval jsem se na něj. Chystal jsem se mu vpálit něco jako "proč asi myslí?", ale když jsme konečně uzavřeli oční kontakt, tak jsem se zasekl. Jeho oči byli lesklé, jako jsem nikdy neviděl a byl jen kousíček od toho, aby mu slzy spadly po tváři. Chvíli jsem mlčel a jen ho sledoval. Slabě si posmrkl a zamrkal, aby se mu obraz nemlžil. „Mám pocit, že musím kolem tebe chodit po špičkách. Je tady- tolik red flags. A já-...já tě mám rád, ale ty nejsi stabilní. Dostal ses do téhle situace,” poukázal jsem na jeho pouta. „Protože nezvládneš nebýt-... Hajzl” sledoval jsem, jak mu slzy přetekly a lehce mu sjížděly po tvářích po bradu. „A i když bychom spolu nechodili... Jsi úžasný kamarád, ale zároveň prostě- sakra, já nevím, dobře? Prostě- musíme si dát pauzu, protože se necítím dobře” dokončil jsem tak nějak chaoticky, frustrovaně jsem mávl rukama a pohled jsem zabodl vedle něj. „Já-já tě miluju” vzlykl, ale tentokrát neudělal ani krok. Povzdechl jsem si a přikývl. „Já tebe taky, ale pr- pochop mě. Takhle dál nemůžeme” povzdechl jsem si. Zvedl jsem k němu pohled a věnoval jsem mu malý úsměv.

On svěsil hlavu, voda z vlasů mu tak začala kapat po tváři, mýchala se mu se slzami, při čemž znovu vzlykl, ale zakryl to odkašláním. „Okay...Okay, já...” nedokončil, ale i tak zakýval hlavou, než se na mě podíval. Udělal jsem nejistý krok k němu a natáhl ruku nahoru. Palci jsem mu setřel všechny kapky a masku jsem mu sundal dolů. On zvedl ruce stejně jako já aby si ji upravil sám a lehce se rukama třel o moje. „Když-když se spravím...můžeme...?” nejistě jsem se zamračil nad jeho výběrem slov, ale i tak jsem přikývl. „Můžeme. Ale ne pro mě, pro sebe” a s tím jsem mu položil jednu postel ke stromu a dal mu pár bloků, aby neonemocněl přes bouřku. A než mi stihl vůbec poděkovat, už jsem odešel. Marně jsem se snažil zadržet vlastní slzy. A co? I kdybych se rozbrečel, nikdo by mě přes bouří stejně neslyšel.

Helo, yes I'm alive.

(I'm alive, I'm revived, I survived-

Ne? Okay)