To the end | Dreamnotfound

Twenty nine

„Dreame, jestli mě zase něco trefí, přísahám bohu, že tě zabiju” vyhrožoval jsem mu potichu a i přes to byl u něj tak natisklý, že jsme se skoro dotýkali.

On se na to jen uchechtl, ale raději mi neodpověděl, aby na nás neupoutal více pozornosti.

Poznal jsem, že kvůli mě šel mnohem pomaleji a opatrněji. Bylo to hezké gesto, ale nechtěl jsem zůstávat venku víc, než jsem musel.

Znovu jsme se dostali do lesa a já bych teď i trefil k sobě sám.

Zas tak složité to nebylo, stačilo jít prostě rovně.

Zprava jsem uslyšel zašustění a samozřejmě jsem se tam i hned podíval, abych mohl štítem vykrýt potenciální nebezpečí. Toho rozhodnutí jsem ale hned začal litovat, když se můj pohled setkal s fialově zářícíma očima.

Okamžitě jsem poznal co za mobku to bylo a tak moc marně jsem se snažil odvrátit oči.

Tělo toho stvoření naprosto splývalo s okolní temnotou a jediný způsob, jak jsem mohl vůbec poznat, že to nejsou jen létající oči, byla fialová malilinkatá světýlka, která poletovala kolem něj, ale i přes to se světlo z jeho kůže neodráželo.

Nemohl jsem se podívat pryč.

Jediné, co jsem mohl slyšet byl zvyšující se křik Endermana a až moc pozdě mi došlo, že otevíral pusu a já byl doslova v jeho sevření.

„Georgi!” uslyšel jsem vedle sebe tlumený křik, až moc vzdálený na to, abych se na něj zvládl soustředit, ale ne dost na to, abych nerozeznal slova.

Najednou ale zničeho nic křik ustal a Enderman byl v mrknutí oka pryč.

„Sakra” Dream si zanadával a já byl konečně schopný odtrhnout oči. Skleněným pohledem jsem se na něj podíval a potom dolů na své ruce, kde byly temné otisky.

„Georgi, no tak! Vnímej mě” vytrhl mě z toho divného tranzu jeho křik a já zmateně zatřepal hlavou. Bože co se to stalo?

„Štít nahorů” varoval mě docela štiplavým tónem a já ho bezmyšlenkově poslechl. Několikrát dokola se otočil a naprosto perfektně sekerou zasáhl vysokého Endermana, když se znovu objevil před ním.

Tentokrát jsem věděl, co dělat a automaticky oči sklopil, abych se ničemu a nikomu nemohl dívat do obličeje.

Enderman ještě několikrát zmizel  a objevoval se všude kolem, aby se ke mně mohl dostat, ale pro moje štěstí a jeho neštěstí Dream pokaždé stál v cestě.

A potom stačil poslední úder, aby se to stvoření rozplynulo a z něj vypadla jedna Ender perla.

Roztřepaně jsem vydechl a na vteřinu zavřel oči, než jsem byl nucet znovu do pozoru, když do mě někdo strčil. „Co to jako bylo?” rozkřikl se na mě a ve frustraci schoval sekeru a rukou se zatahal za vlasy.

„Já-- p-promiň j-já jsem-” pokusil jsem se vykoktat nějakou omluvu nebo vysvětlení. Bylo nefér, že na mě byl naštvaný, ale ani za boha jsem neměl na to se s ním hádat.

„Ty-ty jsi co? Tohle není prdel, Georgi,” rozmáchl rukama a v tom zápalu se mu schoval i štít. „Co sis sakra myslel? Dávej na sebe alespoň trochu pozor, protože já nejsem od toho, abych byl tvoje chůva” jeho hlas musel poutat pozornost monster v okolí, ale jemu to bylo naprosto jedno.

Nemohl jsem ho na to ani upozornit, protože mě nepustil ke slovu.

„Bože můj, tohle je neskutečný” zavrčel a začal chodit v kolečkách, aby se alespoň trochu uklidnil.

Nebylo to fér.

„Dreame--” „Tohle prostě je moc, Georgi. Potřebuju dělat i svoje věci a místo toho jsem celý dny s tebou a--” z ničeho nic se mezi nás vmísil Sapnap a rukou držel Dreama dál, jakoby na mě měl vystartovat.

„Okay, to by stačilo. Křičíte tu na celý les” snažil se zůstat neutrální, ale očekával jsem, že zaujme místo vedle Dreama. Jeho zná, mě ne. „No a co?! Kdo nás asi tak uslyší?” vyjel i na Sapnapa, který se nenechal vykolejil jako já.

„Možná kdyby George něco taky dělal--” „Dreame, uvědom si, že je tu-- jak dlouho dva dny? Nemůžeš po něm chtít, aby všechno zvládl sám. Jak dlouho trvalo mě, než jsem se přizpůsobil? Měsíc. Jsi na něj až moc nefér” bránil mě a rukou trochu Dreama odstrčil dál.

„Já za to--” „Uklidni se” znovu Dreama přerušil, tentokrát s větším důrazem. On si na to jen odfrkl a založil si ruce na hrudi.

„Jdi napřed a vychladni” ukázal prstem na cestu, odkud přišel a postavil se úplně přede mně. „Nepotřrbuju vychladnout” bránil se Dream zpátky.

„Běž napřed, uklidni se a vychladni” zopakoval klidnějším tónem a hezky poslal Dreama do prdele.

On chvíli stál na místě a potom se zbytečně dramatickým výdechem a zamumláním čehosi vydal pryč.

Po cestě stihl ještě vykopnout blok trávy a Sap se na mě otočil až, když byl mimo dohled.

Hned si všiml mých rukou, opatrně se dotkl mé paže a začal si prohlížet tu černou věc. „Za chvíli to zmizí” ujistil mě. Trochu nervózně se mnou spojil pohled a já se hluboce nadechl, než jsem očima uhnul.

„Abys věděl, má o tebe jen strach” naznačil, abych šel za ním a on sám vytáhl svůj štít. Docela jsem se divil, že Dream nenalákal víc monster. „Neznělo to tak”