To the end | Dreamnotfound

Eight

„Pozor!" zakřičel najednou Dream a rychle mě stáhl k sobě. Nevěděl jsem, co dělá, dokud jsem neucítil neuvěřitelnou bolest v mé noze a já se kompletně k němu nesložil.

„Georgi!" zakřičel znovu a já se podíval dolů.

Šíp.

Já tu den asi fakt nepřežiju.

Uchechl jsem se a hned na to sykl. Polkl jsem nutkání dalších slz a sjel jsem na zem. „Ne, ne, ne, ne, Georgi, ne" Dream evidentně panikařil.

Ruce dal na moje tváře, ale hned na to jednu ruku sundal a dotknul se mého stehma, těsně vedle té rány.

Na vteřinu zvedl hlavu, aby ji pouze sklonil znovu ke mně a pustil mě.

„U-už tu jsme" zašeptal a dostal se za mě, aby mě mohl alespoň o kus odtáhnout „Dreame" varovnal jsem ho ještě tišším hlasem, než mluvil on sám.

Bez váhání znovu vytáhnul sekeru a postavil se přede mě. Dvakrát jí máchnul a já jen mohl vidět, jak se pod jeho nohami objevilo zkažené maso ze zombie, kost a pavučina.

Dobře on.

Poté se vrátil ke mně a otevřel dveře za námi. Naposledy mě potáhnul a my se dostali do toho domu.

„Pro-promiň, slíbil-slíbil jsem--" zasekl se a začal rychle prohledávat truhly.

Já se posadil více na bok, abych na tu poraněnou nohu nedával vůbec žádný tlak. No tak zatím to jde moc hezky.

Kupodivu to nebolelo tak, jak jsem očekával.

Štípalo to jako prase a moje kalhoty se máčely v mé krvi, ale opravdu to nebylo tak jak jsem očekával.

Dream měl možná pravdu, že jsem utlumený...

„Mu-musím ti to vy-vyndat" zašeptal a klekl si vedle mě. Z hluboka se nadechl a rozložil několik věcí vedle nás.

„D-Dreame?" upoutal jsem jeho pozornost a on, jakoby mi přečetl myšlenky, přikývl. Natiskl se na mě, že jseme se dotýkali a já jednu ruku dal na jeho rameno.

„K-kousni do toho. Bude-bude to bolet...hodně" varoval mě a vtiskl mě nějaký kus hadru. S hlubokým nádechem jsem to trochu sruloval a strčil si do pusy.

Dream zatím jen čekal a prsty kolem toho šípu.

A když jsem slabě kývl, začal šíp vytahovat.

Pro moji smůlu šíp se nedostal skrz na skrz, tudíž to muselo stejnou cestou jakou to přišlo a kvůli hrotů to znamenalo horší zranění.

Drtil jsem Dreamovi rameno, mezitím co jsem opravdu hlasitě dýchal, jako při nějakém záchvatu a držel tlumený křik v sobě.

Marně jsem se snažil od něj dostat pryč, v putu sebezáchovy, ale on mě držel stejně tak pevně.

A pak byl šíp venku.

Rychle ho odhodil stranou a na ránu mi vylil neurčitou tekutinu a já bych v tu chvíli přísahal, že to byla kyselina.

„Už dobrý. U-už je to dobrý" šeptal nejistě k sobě i mě a začal sušit krev. Zatlačil mi na ránu a naznačil, abych si na to tlačil sám. Což jsem taky i udělal a při tom vyplivl ten ručníček.

„Ko-kolik-kolik máš srdíček?" zeptal se rozkoktaně a provizorně mi nohu obvázal. Chvíli tedy zápasil s pořádým sukem, ale nakonec to zvládl.

Pot z čela jsem utřel do svého trička a se zavřenýma očima jen oddechoval.

Z prvu jsem ani nevěděl, jak to mám vůbec zjistit, ale stačil mi letmý pohled níž, abych zjistil, že jsem na třech.

Tři?!

Vždyť to byl jeden šíp!

„Tři..." bylo trochu divný, že jsem neměl to probliknutí jako Dream.

Nebo možná i měl, ale nevšiml jsem si toho.

Nejspíš.

Dneska jsem si nevšiml spousty věcí.

„Na" Dream mi do klína dal několik steaků, brambor a chleba. Bez čekání se to vsáklo do mého inventáře a já zvedl ruku, jako on u Phila.
A fakt, že se ta tabulka otevřela.

Snědl jsem pár steaků a sledoval, jak se mi regeneruje hlad i srdíčka.

Divný...

„Promiň" promluvil Dream najednou při uklízení přebytečných věcí. Zmateně jsem sledoval, jak si sedl na jednu z čtyř postelí a skoro přepadl.

Uchechtl jsem se a zakroutil hlavou.

„Nemohl jsi za to. Neomlouvej se" ujistil jsem ho a než se začal omlouvat znovu nebo říct cokoliv dalšího, začal jsem se zvedat na nohy.

Rána se nezahojila jako v minecraftu, takže jsem s námahou dokulhal k němu, kde mi pomohl se posadit, aniž bych si ublížil ještě víc.

„Díky za záchranu" poplácal jsem ho po rameni a on mi na oplátku rozcuchal vlasy.

„Běž spát. Přes noc se to hojí rychleji" zvedl se z postele a přešel k jednomu z oken. Já jsem neprotestoval.

Tohle byl dosti zvláštní den.

Spánek by mi opravdu prospěl.