„Prostě jdi do těch dveří, jsou červený. To poznáš"
„Ne, pokud jsi barvoslepý"
___
„Řekni, že mě miluješ, Georgi"
„Jo, to neříkám"
„Já vím, že mě miluješ, tak to prostě zopakuj po mně: miluju tě, Dreame"
„Naser si, Dreame"
„Badboyhalo by byl zklaman...
„Bylo docela těžký tohle udělat, Same," vysvětloval Hbomb a s židlí se posunul blíž, aby se mohl rukama opřít o moji postel. „Jsem se dokonce i ztratil, takže si toho važ" na břicho mi položil moji korunu, s několika "vychytávkami". Nejistě jsem ji zvednul a zklamaně jsem si povzdechl. Na moji korunu přidělal kočičí uši. Ponk se vedle mě začal hihňat a já nejistě kmital mezi nimi pohledem. Hbomb vzal tu korunu a položil mi ji do vlasů, na což jsem mu ji pomohl upravit, ať nespadne. „Podle mě vypadáš úžasně" pochválil mě a já protočil očima. „Tech-techniky bych...se měl b-bát....proto-protože jsem creeper" pokusil jsem se vysvětlit a malinko, chraplivě jsem se zahihňal. Od té doby, co jsem se probudil, jsem nemohl moc dobře mluvit. zlepšovalo se to postupně, ale nebyl jsem si jistý, čím to bylo. „Technicky by ses ani neměl bavit se mnou nebo Antfrostem" protestoval H a upravil mi vlasy, na což jsem sykl, když se dotkl nehezké rány a on se omluvil. Nespokojeně jsem vydechl a zatnul zuby, abych z hlavy dostal tu bolest. Bože, proč to tolik bolí? „Taky si myslím, že ti to sluší, Sammy" ozval se Ponk a já k němu zvedl pohled. Usmál jsem se, i když to nejspíš nemohl vidět, protože jsem měl na obličeji masku. Nejistě ke mně zvedl ruku a já automaticky zavřel oči. Podobně jako Hbomb mi odhrnul vlasy z čela, ale byl speciálně opatrný, takže to nebolelo, jak jsem si myslel, že bude.
Najednou se ozvalo poměrně agresivní klepání na dveře a Hmomb jako první zavolal, že osoba může vejít. Nemotorně se otevřely dveře a dovnitř vešel Tommy s několika knihami v rukou. Když dveře za sebou zavíral, skoro mu popadaly a všechny hodil k mým nohám, na což jsem se posunul, ať mě tím nepraští. Za ním, doslova skrz dveře prošel Wilbur s úsměvem na tváři a nohama se nedotýkal země. „Jsou to všechny?" zeptal se a rukou se dotkl těch knih, přičemž mu jimi proplula. „Nevěděl jsem, že můžeš chodit dveřmi" ozval se Ponk, jakoby mi právě přečetl myšlenky a já k němu slabě zvedl ruku, čehož si kupodivu všiml a vzal ji do svých. Usmál jsem se na něj a on jen zakroutil hlavou. „Já-já taky ne! Zjistil-zjistil jsem to nedávno" zahihňal se a pohledem mrknul na Tommyho, který mu ukázal prostředníček. „Díky" poděkoval jsem chraplivě a Tommyho pohled se změnil. Kousl se do rtu a nejistě mě sledoval. Kývl jsem na něj v pokusu ho donutit mluvit nebo se uklidnit nebo cokoliv. Ten kluk opravdu nepotřebuje víc stresu. „Co s tím budeš dělat?" zeptal se a já se uchechtl. Zazubil jsem se na něj, i když to nemohl vidět „Číst" na to protočil očima a žuchnutím se posadil ke mně na postel. Vzal jednu knihu a znuzeně ji otevřel. Chvíli očima lítal po řádcích a potom ji s povzdechem nechal otevřenou. Lehnul si do zadu, přičemž skoro přepadl z postele. „Sameeee" zvedl jednu ruku do vzduchu a na pár sekund ji tam držel, než mu spadla zase dolů. „Já se nudííím...Pojď se mnou ven" zvedl se znovu do sedu a rovnou se i postavil. Bokem se opřel o hranu postele. Já se zvedl více do sedu, stále opřený o milión polštářů, které mi donesl Velvet, přičemž se Tommymu naprosto rozářily oči, ale Ponk mě vzal za rameno a přitiskl zpátky. „Nope, Sammy nikam nejde. Sotva se probudil a už bys ho všude tahal, nech ho odpočinout" bránil mě a ruku z mého ramene nepouštěl. Už mě nedržel tak pevně, ale jen přidržoval. Zvedl jsem k němu hlavu a pod maskou jsem se usmál. On mihl pohledem na mě, ale dělal, že si mě nevšiml. „Jen to schytala jeho hlava, chodit zvládne" protestoval a jen tak tak se zastavil, aby mi na Ponka nezačal nadávat sprostě, ať mě pustí.
Zvedl jsem ruku k té jeho, co byla na mém rameni a upotal jsem jeho celkovou pozornost. „Zvládnu to, slibuju. Hned-hned jak...hak se vrátíme, tak-tak se nehnu ani na krok" zkusil jsem to i já šeptem. Nebavilo mě jen ležet v posteli. Kdykoliv jindy bych to asi bral, abych nemusel tolik pracovat, ale když na to přišlo, byla to nuda. Chvíli se mi díval do očí a evidentně přemýšlel, jestli mě tedy má pustit nebo ne. Nakonec si povzdechl a sundal svoji ruku „Fajn, jestli ale zkolabuješ, nezvedám tě" odfrkl si a založil si ruce na hrudi. Já se zaradoval podobně jako Tommy a věnoval mi high five. Moje ruka hned to spadla zpátky a odhrnul jsem ze sebe deku. Pomalu jsem se posadil, přičemž Ponk měl ruku na mých zádech, aby mi pomohl. Na chvíli jsem se zastavil, abych se psychicky připravil a jednou nohou jsem sklouzl na zem, na což Tommy udělal krok do zadu, ale pozorně sledoval moje pohyby, nejspíš, abych mě mohl chytit, kdybych upadl. „Wille? Jdeš s náma, že?" zeptal se Tommy a pohledem skenoval Wilbura, který s úsměvem zakýval hlavou a začal nadšeně poskakovat na místě. Já se mezi tím postavil na obě nohy, dlaní stále ale opřenou. Několikrát jsem zamrkal, abych zahnal točení hlavy a zčernání obrazu. „Vidíš? Je v pohodě" Tommy na Ponka ukázal prostředníček. Já neviděl jeho reakci, ale usoudil jsem, že asi jen protočil očima, když mu Tommy už nic neřekl a jen mě vzal za zápěstí, aby mě zatáhl od postele.
Na to jsem skoro spadl a jediné, čeho jsem se mohl chytil byl právě Tommy, takže jsem se na něj zavěsil. Rozhodně by mě kdykoliv jindy začal křičet. Dokonce i teď se nadechoval, ale druhou rukou jsem se chytil za hlavu. Takhle mě v životě nic nebolelo ani to, že jsem se jednou dokonce i respawnul. Ponk rychle obešel postel a vzal mě od Tommyho. Chytil mě kolem pasu a Tom teď měl nejistý výraz. „Jsem-jsem v pohodě, jen... Musím to rozchodit"
POV. Gogy nebo Sam? Oboje bude technicky stejný jen idk
Scott byl v mcc docela sus btw 😳
Kdyby to někoho zajímalo, fandil jsem Blue Bats.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
