To the end | Dreamnotfound

Fifteen

Pomalým krokem jsme se vraceli do L'manburgu. Skeppyho s Badboyhalem jsme už nepotkali, ale asi to bylo dobře. Muselo být trochu divný, když jsme je tak šmírovali.

Ale bylo to vtipný.

Občas jsme prohodili nějaký rozhovor, ale nikdy to nebylo moc na dlouho. Nebyla mezi námi ani tak trapná atmosféra, jak jsme si myslel.

Oba dva jsou opravdu fajn.

Je s nimi sranda, i když mají občas velice...eh podivný humor.

„Takže budete přespávat v Community house, dokud si George nepostaví dům?" zeptal se Nick a znovu tím začal krátkou konverzaci.

„Vypadá to tak" pokrčil jsem rameny a před L'manburgem se zastavil. Postavil jsem na zem crafting table a vyrobil pár polovičních dřevěných bloků, abych mohl tu zpropadenou cestu opravit.

Kluci na mě čekali a Sap chvíli vypadal velice zmateně, než mu došlo, co dělám.

„Já bych ti pomohl, ale nechce se mi hledat suroviny" povzdechl si a já úplně mohl slyšet, jak moc líto mu je, že nemůžu pracovat.

Lenoch.

„Skoro třikrát jsem někam zapadl. Nehodlám riskovat" znovu jsem block rozbil a doplnil hned od začátku pár děr.

Poggers.

Dále jsme pokračovali v cestě. Tentokrát se především bavili oni dva, protože já byl zaneprázdněn spravováním chodníku.

„Pozor creeper" oznámil najednou Dream klidně a já zvedl hlavu.

Lmao jak to chtěli přeložit na syčák jednu dobu xdd staré dobré časy

Sapnap začal pištět jako malá holka a rychle se schoval za Dreama, který vytáhnul štít.

Já jsem mimo dosah výbuchu, takže jsem sledoval, jak si hraje na prince a párkrát do toho creepera sťouchnul mečem - který jsem ani nevěděl, že má - a odskočil pryč.

Bohužel na posledním strknutím mu to nevyšlo a on se nedostal od něj dostatečně daleko.

Mohl jsem viděl, jak se monstrum problikalo na bílou a potom výbuch.

Ten byl horší, než jsem očekával.

Sapnapa i Dream to povalilo a mě rozhodně popostrčilo pryč. Hned na to jsem se rozběhl k nim a začal pomáhat Dreamovi, který to nejvíc schytal. „Dobrý? Žiješ?" prohlédl jsem si jeho, teď už špinavé oblečení.

„J-jo...jsem ok" zamumlal a pomohl vstát Sapnapovi, který se jen oprášil. „Kámo, viděl jsi svoji ruku? To není "ok"" Nick protočil očima a já se podíval stejným směrem jako on, na Dreamovu ruku.

A m pravdu.

To ok fakt nebylo.

Rukáv jeho mikiny byl uhořený pod loktem a jeho ruka byla celá popálená. On ji zvedl do svého výhledu a potom zakroutil hlavou.

„Nic to není. Zmizí to" pokrčil rameny a otočil se na tu díru. Ruku dolů normalně nesvěsil, ale držel si ji u břicha, aniž by se sám sebe dotknul.

Musela to být popálenina tak třetího stupně.

„Ně-někdo ti to-- někdo ti to musí ošetřit" vydechl jsem, stále v lehkém šoku a chytil Dreama za zdravou ruku, abych ho odtáhl od díry.

„Co? Ne, jsem v pohodě. Fakt to zmizí, jen se najím a--" zastavil jsem ho v polovině věty, když jsem ho otočil čelem k sobě.

„Neříkej, že to nebolí" probodl jsem ho ostrým pohledem a vítězně se mi zalesklo v očích, když se přikrčil.

Tím také vzdal tu svoji bitvu.

„Pojď, ty hrdino, spravíme tě" uchechtl jsem a za ruku, kterou jsem ho pořád držel, začal táhnout do L'manburgu. Plán byl jít do toho Community house, ale nebyl jen si na sto procent jistý, kde to je, takže Sapnap byl moje navigace.

„Řekl bych, že jenom tvůj hrdina, ale právě jsem zachránil Sapnapa, takže i asi jeho" začal se smát, jakoby právě neměl odpálenou polovinu ruky. Já nad jeho poznámkou ztuhnul, ale protočil očima, abych schoval horko ve tvářích.

„Yess, Dreamie, zachránce všech" Nick se pověsil za Dreamovo rameno na poraněné ruce a dramaticky vydechl, jakoby omdléval.

„Tebe už ne, bolí to jak svině" setřáhl ho ze sebe, čím rozpojil naše ruce. Nijak jsem to nekomentoval a jen se marně snažil vybavit cestu.

„Nemůžu za to, že jsou creepeři tak děsivý" pofňukl a znovu se chystal na něj pověsit, což Dream asi očekával, protože zastavil v kroku a Sapnap tak přepadl na druhou stranu.

„Hej, to nebylo hezký" postěžoval si jako malé dítě a Dream jen zvedl popálenou ruku. Trochu jsem nechápal, co to mělo znamenat, ale asi něco ve smyslu: "mám to horší".

Sapnap protočil očima jako každý snad už milionkrát a potom se ušklíbl.

Spiklenecky se podíval na mě a potom na Dreama, který nejspíš věděl k čemu se schyluje, vzhledem k jeho tělesné řeči.

„Alespoň se nebojím pavouků, jako někdo" zašklebil se na Dreama, který zalapal po dechu. Já se otočil přímo jeho směrem a snažil se zadržet smích.

„To-tohle není--" „Fér? Život není fér, zvykej si, babe" Sapnap přerušil jeho rozkoktanou obranu. A já se tentokrát hlasitě uchechtl.

„Fakt se bojíš pavouků?" marně jsem se snažil, abych se mu nezačal smát taky.