To the end | Dreamnotfound

Eighty one

„Už s tebou sázky v životě neuzavírám” zašeptal potichu, když se o kousíček odtáhl a já si nemohl odpustit uchechtnutí. Zvedl jsem se na špičky a vtisknul mu pusinku na rty a potom jsem ho pustil stejně, jako on mě.
„Dobře děláš, kotě” vzal jsem ho za ruku a pomalým krokem jsme se vraceli k naší skupince.

„Můžu úplně random otázku?” zeptal jsem se a Dream jen zamručel, jakože mě poslouchá. „Vidíš přes tu věc vůbec?” ukázal jsem na jeho masku a on si ji přidržel. Tiše se uchechtl a hned hlasitě vydechl „Zvykneš si, když to máš na sobě konstantně,” vysvětlil s pokrčením ramen „Navíc by ses divil, ale není to zas tak hrozný. Mám jen o trochu omezený vidění” pokračoval a já tiše přikyvoval na souhlas.

Jednou mu tu masku seberu a zjistím, že nevidí vůbec nic...

Podle žlutého svetru jsem poznal, že se Wilbur vrátil a usoudil jsem, že pravděpodobně i Tommy.

„Chce někdo jídlo?” hned jsem započal konverzaci, když jsme se dostali ke klukům a já automaticky vyndal crafting table, abych mohl udělat smoker. Udělal bych to jídlo, i kdyby nikdo nechtěl, takže jsem to alespoň nedělal zbytečně. „Uh jo, já si dám” A6d zvedl ruku, ale nakonec si každý vzal alespoň jeden kousek.

Ještě, že jsme s Dreamem byli tak produktivní.

„Nebudu lhát, ale jestli se vydáme na cestu, nejspíš to pěkně schytáme” ozval se Sapnap a ukázal k zapadajícímu slunci. Dream nic neřekl, i přes to, že ho všichni brali, jako vůdce naší výpravy. Logicky.

„Asi bychom měli tady přespat” zamumlal nervózně Bad a kousl se do rtu. Skeppy se o něj opřel, aby ukázal, že je s ním a tak bylo rozhodnuto. Přespíme.

Hlavně ať tu není tolik monster.

Pokud to je ale podle minecraftu, bude jich tu dost s tím, kolik nás je na jednom místě. Spawning rate tu musí být příšernej.

„Já mám vlnu na alespoň čtyři nebo pět postelí” oznámil jsem a začal vyrábět postele. Nakonec to vyšlo jen na tři a nemusel jsem být ani bůh ví jaký matematik, aby mi došlo, že to nestačí.

„Máte štěstí, že jsem se tu jako jedinej připravoval,” začal si nahlas mrmlat Bad a otevřel svůj inventář. „Příště, se nachystáme a potom teprve půjdeme přes půlku světa” zvedl výhružně prst a vyházel pár postelí. Stále to nebylo dvanáct, ale alespoň bychom se mohli vlézt po dvou.

„Ještě, že tě máme” zmaručel ironicky A6d a pak řekl nějakou další poznámku o tom, že Bad je jako máma, ale já už tolik nevnímal. Ve velikém chaosu jsme se nějak rozmístili a rozdělili do dvojiček a trojiček podobně, jako kdo s kým šel.

„Uděláme střechu?” zeptal se Tommy, který jako jediný, dostal postel sám pro sebe. Z logických důvodů.

A po další hádce a hlasování jsme se rozhodli pro to, že jen vykopeme díru, kde uděláme místnost a tam to zapíchneme. S tím, že nás bylo tolik, to šlo velice rychle a i přes to, že to vypadalo jako stupidní nápad, zachrání nás to před monstry a i deštěm. Jestli bude pršter.

To mi připomíná, že jsem tu ještě déšť neviděl.