To the end | Dreamnotfound

Seventy six

Ranboo's POV.

Hlasitě jsem zaklepal na dveře a udělal od nich krok zpátky. Čekal jsem na to, jestli mi Techno otevře nebo zavolá, že můžu vejít dovnitř, ale zatím jsem si trochu upravil svůj bordel v inventáři. Obvykle mu to taky dost dlouho trvá, ale tohle byla obzvlášť doba.

„Uhh-- co--” otevřely se dveře a z nich vykoukl Techno, který se očividně sotva probudil. Rukou si zakryl oči, aby se mu bílá barva od sněhu neodrážela do obličeje a jeho vlasy byly tak rozcuchané, že jsem pochyboval, jestli je v životě rozčese. „Oh- ahoj” otevřel dveře kompletně dokořán a pustil mě dovnitř. „Měl bys chodit spát dřív. Máš příšernej režim” zavřel jsem za sebou.

Otočil jsem k němu zpátky, abych se dočkal odpovědi, ale zamrzl jsem při pohledu v místnosti.

Vyměňoval jsem si pohled s Endermanam, který seděl v loďce a v rukách držel blok trávy. „Uh jo, to je Edward” zamumlal Techno a začal chodit kolem dokola v téhle místnosti a ten Enderman, Edward ze sebe vydal určité zavrčení.

„Hej, Ranboo, viděl jsi někde moje brýle?” zeptal se Techno zmateně a já konečně od Edwarda odtrhl pohled, abych si mohl dát ruku před pusu a snažit nesmát nahlas. Udělal jsem krok k Technobladovi, který se na to zastavil a bezvýrazně mě sledoval. Zvedl jsem ruku k jeho hlavě a jedním pohnutím mu stáhl jeho brýle z ofiny na oči.

Jeho obličej pomalu nabral rudou barvu a s hlasitým povzdechem mě odstrčil. „Najednou jsem zapomněl” zasmál jsem se a on na mě jen protočil očima.

„Co potřebuješ?” zeptal se, aby změnil téma. Já se na chvíli podíval zpátky na Edwarda a pak na něj „Chtěl jsem se zeptat, jestli máš redstone?” založil jsem si ruce za zády a on ukázal na chesty, vedle Edwarda.

„Klidně si vem všechno. Já ho ani nepoužívám” pokrčil rameny a já přikývl. Trochu nervózně jsem přešel do zadu místnosti a hned na poprvé otevřel chestu s redstonem a vzal si polovinu z toho.

Trochu jsem si vyděsil, když Edward udělal zvuk a já se na něj otočil. „Ranboo” řekl jsem bez přemýšlení a on přikývl. Další zvuk byl o něco delší já se postavil rovně, abychom pokračovali v rozhovoru. „Oh, tam jsem byl,” vložil jsem se do Edwardova popisu, odkud je. „Já jsem z biomu hned vedle” usmál jsem se. Chtěl jsem pokračovat v dialogu, ale Techno nás přerušil „Okay, tohle je fakt zatraceně děsivý”

Nervózně jsem od Edwarda udělal krok zpátky „Promiň” omluvil jsem se hned a on jen mávl rukou. Sotva teď jsem si všiml, že si marně rozčesával vlasy.

Všechny vlasy si přehodil na jednu stranu, aby je rozčesával od zadu dopředu. Na chvíli se zastavil a potom hřeben nastavil mým směrem a já přikývl.

Převzal jsem si ho z jeho ruky a on se otočil zády „Mám si sednou nebo něco?” zeptal se ještě a já zapřemýšlel. „Asi to bude pohodlnější” pokrčil jsem rameny a on nám nachystal dvě židle doprostřed místnosti. Sedl si na tu první a já hned za ním.

„Máš něco vymyšlenýho?” zeptal se a já zakroutil hlavou. Hned na to jsem ale zamručel, že nevím, protože mě logicky nemohl vidět. Opatrně jsem všechny jeho vlasy vzal a přehodil mu je zpátky z ramen na záda a začal je rozčesávát. Snažil jsem se být opatrný, abych ho netahal a očividně mi to šlo líp než jemu.

„Mám tu návrh na cop a culík” poradil mi a já rozdělil ofinu od zbytku delších vlasů. Na to jsem se ale zvedl ze svého místa a znovu se už ani neposadil. Musel jsem být sice trochu shrbený, ale líp se mi tak pracovalo. „Culík máš skoro pořád” odmítl jsem druhý návrh a on pokrčil rameny „Je to nejrychlejší” sám si z obličeje odhrnul pár vlasů a já oddělil menší část a začal zaplétat copánek na boku.

„Což je vtipné, protože skoro nikdy mě nenechají v klidu, když si udělám culík” uchechtl se a já chvíli přemýšlel, o čem to mluví, než mi to rychle došlo. „Podle mě culík vypadá dobře” zmaručel jsem a došlo mi, že vlastně nemám gumičky, čím bych copánek zabezpečil. „Máš gumičku?” zeptal jsem se a on ukázal na stůl.

„Podrž si to” zvedl jsem mu konec copánků před obličej a on si vlasy nemotorně chytil. Vzal jsem několik gumiček ze stolu a vybral tu nejmenší. „A jaký účes máš nejradši?” pokračoval jsem v rozhovoru a teď už úplný copánek mu dal přes rameno, aby se mi nemotal do zbytku práce. „Je mi to jedno” pokrčil rameny.

Začal jsem dělat další copánek, tentokrát dál od toho předtím. „A hlasy?” zeptal jsem se trochu nejistě. On si toho nevšiml, nebo to ignoroval a odpověděl stejným tónem. „Drdol. Prý to vypadá nejlíp” na to jsem zamručel na souhlas. „Co říkají teď?” zagumičkoval jsem i tenhle copánek a trochu se zamračil.

Neměl jsem nejmenší tušení, co byl můj plán. „Spam E” odpověděl prostě a povzdechl si. Já se na to uchechtl a někokrát mu zvedl vlasy, abych naznačil účes a zkusil vymyslet, co vlastně udělám.

„Jinak díky, žes mě nechal ti udělat vlasy” usmál jsem se a rozhodl se mu udělat prostě jen velký tak trochu rozpuštěný cop. „Yeahp. Otravovali mě s tím od té doby co ses zeptal” založil si ruce na hrudi a já se uchechtl.

Do velkého copu jsem zvládl zaplést i ten menší a ještě jsem mu pár pramenů vytáhl, aby je mohl mít spuštěné bo bocích obličeje.

Nakonec jsem si tleskul a přesunul jsem se před něj, abych mu mohl upravit i ofinu nějak. Vlastně jsem nic neudělal a jen mu ji odhrnul na stranu, na což automaticky zavřel oči. „Asi hotovo” na to se zvedl z místa a obě židle hrubě posunul zpátky na své místo. „Dík” zamumlal a posunul si brýle víc na nos.

„No nic. Já jdu ještě jednou zkusit udělat svoji farmu na bramboty. Klidně si tu...pokecej s Edwardem” protočil očima a potom na mě zakroutil hlavou. Já mu zamával a v tu chvíli už byl venku.

Bylo mi jasné, že se ještě vrátí, protože ven vyšel v jeho košili, takže mu dřív nebo později bude zima.

„Tak jak se máš, Edwarde?”