To the end | Dreamnotfound

Thirty three

Přátelství mezi Tommym a Tubbem bylo zajímavé. Byli naprostý opak.

Tubbo byl tichý a dosti klidný, nebál bych se říct, že i vyvážený. Na jeho věk působil až moc dospěle, ale nebyl jsem jist, jestli to není těmi podmínkami.

Kdežto Tommy byl jako plamen. Reagoval víc impulzivně jako Dream. Nic nebral vážně a vůbec jsem nechápal, jak se mohli navzájem vystát.

Zdá se, že protiklady se opravdu přitahují.

„Měli bychom je zastavit. Už to trvá moc dlouho” s malým úsměvem se zvedl a já ho napodobil. Vyšli jsem zpoza stromu. Jo, pořád se tam hádali.

No bože...

„Tommy, mě to ale nezajímá--” Dream se odmlčel, když jsme se k nim znovu vrátili a trochu uklidnil svoji řeč těla, na rozdíl od Tommyho, co vypadal opravdu rozohněně.

Už už se nadechoval, že na Dreama prskne nějakou poznámku, nebo že se značně obhajoval, ale Tubbo ho předběhl. „Já myslím, že by to už stačilo” zamumlal jemně a stoupl mezi ty dva.

Několikrát jsem pohledem přeměřil Dreama a rozhodl se to nijak nekomentovat. Spíš by potřeboval uklidnit Tommy, čehož jsem se nehodlal ujat.

„Napadlo mě, že bychom šli do nějakého dolu? Trochu mi dochází zlato” dotkl se jeho ramene, čímž upoutal kompletní pozornost a Tommy přikývl.

„Máš nějaký krumpáč?” zatlačil na něj a oba se víc vzdálili.

„Okay?” zeptal jsem se jednoslovně Dreama, který vydechl a přikývl. Zatřepal hlavou a podíval se na ty dva, jak stáli mezi dveřmi k Tommyho domu. „Chci pryč” zamumlal a bez dalších slov nebo varování se pryč rozešel.

Fajn...

Dohnal jsem ho, načež on zpomalil.

Šli jsme v tichosti po cestě a já dovyužil těch posledních pár bloků k dopravení.

Naproti nám šel ten černo-bílý týpek, Ranboo, myslím, a v ruce držel blok hlíny. Oči měl zabodnuté na tom bloku a vůbec se nedíval, kam jde.

A jakoby si nás ani nevšiml, prošel mezi námi. Já jsem se zmateně podíval na Dreama, který pokrčil rameny.

Okay, ten kluk je docela divnej.

Chvíli jsem ho ještě sledoval, jak položil blok do prostřed cesty a pokračoval ve své cestě bůh ví kam.

Bylo docela zajímavé, jak každý měl něco na práci a někde být. Nechápal jsem to, ale nehodlal jsem se s Dreamem o tom bavit.

„Kam jdeme?” zeptal jsem se, když mi až moc pozdě došlo, že odcházíme z L'manburgu. Nad tím se jen uchechtl a dál pokračoval. No tak fajn...

„Meč nebo sekera?” zeptal se zničeho nic, když jsme vyšli mimo cestu. „Podle toho, v jakým updatu jsme. Sekyra dělá větší demage, ale já ji neunesu” pokrčil jsem rameny a on obdivně pískl.  „Taky i podle toho, jaký máš enchant. Sharpess IV. je docela overpowered” A tak jsme se začali bavit o enchantech.

„Fungují tu thorns? To mi přijde dost užitečný” zampřemýšlel jsem a zkusil si vzpomenou na další vhodné enchanty. Podle mě jsou thorns ale jeden z nejdůležitějších enchantmentů a navíc je to taky dost "overpowered", jak Dream řekl.

„Rozhodně souhlasím” zakýval hlavou zastavili jsme se kus od cesty, ale ne dost na to, abychom ji ztratili z očí.

„Vytáhni si meč, naučím tě něco” kývl ke mně a chvíli se přehraboval v inventáři, než vytáhl temný, zářící modrou barvou. „Netherite? Vážně? Trochu nefér, když já si meč ani nestihl vyrobit” protočil jsem na něj očima a položil crafting table pod strom.

„Promiň, že jsem až moc bohatej na to, abych měl dia věci” sarkasticky se mi omluvil a špičkou meče na mě ukázal. Huh, výhrůžka?

„Počkej no” znovu jsem protočil očima a rozhodl se udělat diamantový meč. Snad to nebude tolik těžký.

Rozhodně to bude nefér.

Diamant proti netheritu?

„Já ale nemám žádný zkušenosti” tak trochu jsem se vymlouval, ale byla to pravda. Hraju minrcraft, fakt se neumím prát v reálu.

„Pomůže ti diamantový meč, ne železný” uchechtl se, když jsem se pokusil zvednout meč. Zmateně jsem se podíval z Dreama na svůj výtvor a přiblížil se obličejem k tomu, abych se ujistil o to,m co vidím.

„Ughh” zavrčel jsem a podíval se do inventáře. „Tohle není fér” zakňučel jsem a hodil meč na zem. „Za tohle nemůžu, okay. Vypadají stejně” ještě jednou jsem protočil očima a vrátil se ke crafting tablu.

„Co?” zasmál se sám svůj meč sklonil, aby se zbytečně nenamáhal. „Však mají úplně jiný barvy” přistoupil ke mně a tentokrát mi koukal pod ruce, aby se ujistil, že opravdu dělám diamantový meč.

„To se lehce řekne, když ty barvy vidíš”