To the end | Dreamnotfound

Twenty eight

„A-a pak- a pak Tommy začal na Quackityho křičet, přes celý náměstí, Chi-Chipotle--" Dream přerušil svoje vyprávění vyprsknutím smíchy a plácl se do stehna. Já se snažil udržet, ale jeho zvuky mě dostaly, takže jsme se tam smáli jako dva idioti.

Vůbec jsem jeho vtip nepochopil, ale bylo mi to úplně jedno.

Sapnap se k nám kupodivu přidal, ale Karl byl až moc zaneprázdněný.

Šlo mu to mnohem líp něž Sapnapovi, to musím uznat.

„To nebylo zas tak těžký" pochválil svoji vlastní práci a zvedl květinovou korunu do vzduchu. „Ach jo, já ti ji chtěl udělat" Sap si smutně povzdechl, ale Karl ho jen upštil.

Trochu nervózně jsem se podíval na Dreama.

„Mů-- mohl-mohl bys být můj princ” zasmál se jako nějaká čarodějnice a korunu položil Sapnapovi do vlasů. Ten znovu zrudl jako rajče a sám si ji upravil, aby mu nespadla dolů.

Sapnap se zasmál a v polovině mu přeskočil hlas. „Když budeš i ty můj” to byl příšernej pokus o flirt.

Začíná mi být trapně za něj.

„Oh hej, Dreame,” začal jsem, jaký bych najednou na něco vzpomenul a dal schválně větší důraz na jeho jméno „Tak trochu nemám okna, půjdeš mi pomoct?” zvedl jsem se z místa a očekával, že on udělá to stejné. „Teď? Však je skoro tma” postěžoval si jako malé dítě a já s odkašláním hlavou naznačil k tomu párečku.

„Oh” konečně pochopil o co jsem se snažil a prudce se zvedl. Chytil mě za zápěstí a začal táhnout pryč. Sapnap evidentně začal panikařit, ale neodvážil se od Karla zvednout.

„Lol, jsme ho tam prostě nechali” zasmál se pustil moje zápěstí, aby mohl přechytit a držet mě za ruku normálně. „Vážně jsi právě řekl lol?” šťouchl jsem do něj volnou rukou a on jen pokrčil rameny.

„Lol” napodobil jsem přízvuk a tentokrát ho píchl do boku, přičemž mě pustil a udělal velký krok pryč. Já se jen zlomyslně zasmál nad tím, jak byl lechtivý.

„Oh já bych vlastně někde měl mít písek” zapřemýšlel Dream a rozešel se někam jinam. Samozřejmě jsem ho zase následoval a tentokrát jsem byl o něco blíž, kvůli stmívání.

Už teď byla skoro tma, takže bylo nemožné, abychom stihli udělat dost skla.

Budu doufat, že mě Dream ochrání.

Hlavně už nech ibýt po druhé trefeny kostlivcem. Z toho určitě bude trauma.

„Udělej si štít” napověděl mi a zastavil se, aby mi dal čas na to ten štít opravdu vycraftit. Na to jsem pokýval a rychle otevřel inventář, abych postavil crafting table, ale pouze abych zjistil, že jsem ho nechal před domem.

Hm, super.

S povzdechem jsem udělal další a jako největší pro-gamer udělal štít. „Ty vole, proč je tu všechno tak těžký?” postěžoval jsem si potichu, více k sobě, než přímo nahlas, ale on mě rozhodně slyšel. Začal se smát tím jeho specifickým smíchem a pomohl štít zvednout do vzduchu.

„Jen ty jsi na to moc malej” provokoval mě a vytáhl sám svůj štít. „Jsem naprosto průměrné výšky, přestaň s tím” chystal jsem se do něj strčit, ale vykryl mě tím stupidním štítem, na což jsem jen nespokojeně zamručel.

„Uh-huh, jasně. To vykládej někomu jinýmu” lehce mě od sebe odstrčil a znovu se rozešel. Já mu raději nic neodpověděl, protože mi bylo jasné, že bychom byli zaseknutí na hádce o mé výšce i přes to, že jsem naprostou pravdu a Dream byl jen vysoký idiot.

„Změna plánu, nechce se mi jít do L'manburgu, takže najdeme řeku” znovu otočil směr a já jednoduše neměl na výběr. Dream byl popravdě příšerný průvodce.

Každopádně jsme došli k nějaké řece, když už nastala kompletní tma.

Dream rozestavěl několik pochodní, aby se monstra nemohla spawnovat moc blízko a já zatím těžil možná až zbytečně moc písku.

„Nechci tě nijak stresovat, ale támhle je baby zombie” Dream se znuzeně opíral o svůj štít a já se až moc hlasitě zasmál, když mu to podjelo a on skoro přepadl.

„Lol” použil jsem jeho výraz a postavil se rovně. Na to on štít zvedl a do druhé ruky vytáhnul sekeru, aby nás mohl ochránit.

„Jednou něco řeknu, panebože” postěžoval si a prostě se rozešel zpátky. Z hluboka jsem si povzdechl a pokusil jsem se ho doběhnout. Nesnáším, jak je tu všechno pro mě těžký.