To the end | Dreamnotfound

Fifty four

„Ty vole” zanadával jsem si, když jsem udělal krok z portálu a mě tak opustilo teplo pekla. Okamžitě mě obsypala zima a vločky, co na mě přistály začaly roztékat. „Oh, na tohle jsem nemyslel” přiznal Dream potichu a přehodil ruku přes má ramena, aby mě alespoň nějak zahřál.

Tohle byla až moc velká a hlavně rychlá změna teploty a už teď jsem cítil, že mi je blbě.

S posmrknutím jsem se začal rozhlížet okolo, abych našel něco, co by nám pomohlo najít Technův dům, ale nakonec na to přišel Dream „Hele, tamhle je beacon” ukázal nahoru do oblohy, kam jsem jeho pohled následoval.

A měl pravdu. Přes sněhové vločky jsem trochu rozmazaně mohl vidět sloup bílého světla, ne tak daleko od nás.

Dream mě bez jakéhokoli váhání začal táhnout, přičemž já za ním zakopával o svoje vlastní nohy. Zdržoval jsem nás oba od našeho plánu, ale já pomalu ani nemohl zaostřit, na tož jít normálně. „D-Dreame” zakoktal jsem slabě jeho jméno a byl bych pustil jeho ruku, kdyby on svůj stisk nezpevnil.

„Já-já vím. Teplota a všechno, já vím...musíme-musíme se rychle dostat dovnitř,” otočil se na mě a na chvíli zastavil, aby mohl upoutat moji pozornost, což bylo neuvěřitelně těžké. Měl jsem pocit, že každou chvíli omdlím. „Vy-vydrž to, Georgi” pokusil se znít povzbudivě, ale moc mu to nešlo.

Tohle byl hodně špatný nápad.

Hned na to, co se rozešel, moje tělo nestihlo zareagovat a já koleny spadl do sněhu. Nejraději bych se tu svalil, ale věděl jsem, jak moc špatný nápad to byl.

Dream celou dobu panikařit a snažil se na mě mluvit, abych ho vnímal a my tak mohli dojít k Technobladovi domů.

A naštěstí svůj příbytek neměl tak daleko, protože jakmile jsme přešli přes kopec, mohl jsem vidět kouř z komínu a potom malý dřevěný domek.

Dream trochu přidal do kroku. Já se pokusil s ním udržet rychlost, ale jen to skončilo v to, že se musel několikrát zastavit, aby mi pomohl na nohy. „No tak, Gogy, pár kroků. Už jenom schody” dál mě povzbuzoval a tentokrát zůstal vedle mě. Vsadil bych se, že v reálném světě by se mi takhle rychle nic nestalo.

Možná dokonce že ani vůbec nic, ale tohle očividně reálný svět nebyl.

Dream mi pomohl pomalu do schodů a hrubě rozrazil dveře do domku. Já už se tak tak sesypal na zem, ale byli jsme překvapeni obyvatelem tohoto domku.

Někdo hbitě Dreama dostal z mé vzdálenosti a s dutým prásknutím ho přitlačil na dřevěnou stěnu. Dream už jen tak tak nechal sekeru objevit ve své ruce, ale přerušilo ho ostří meče na krku. Muž se postavil více bokem ke mně, aby na mě mohl vidět koutkem oka a já si ho mohl prohlédnout.

Měl dlouhé vlasy, sepnuté do rozcuchané ho culíku. Vůbec jsem nevěděl, jakou barvu mají, protože pro mě to vypadalo pouze šedě. Na hlavě mu seděla koruna, podobná jako měl Eret a Ranboo, akorát jeho vypadala víc poničeně.

Všiml jsem si, že má jiné uši, takže jsem pochopil, že je taky hybrid něčeho. Nemohl jsem mu vidět do obličeje podobně jako Dreamovi, jelikož měl na sobě prasečí masku.

Kdybych neměl pocit, že umřu z toho mrazu, asi bych se bál jeho.

Kolem ramen měl přehozený plášť s vlnou, pravděpodobně ovčí, po obvodu.

„Te-Techno, ahoj” Dream zvednul ruce trochu nahoru, aby ukázal, že přišel v míru, na což se Techno uchechtl.

Tohle je Technoblade?

Prase?

„Nechci tě tu” zavrčel monotónním a hlubokým hlasem a víc meč přitiskl k jeho krku. Bože, co mám dělat?

Měl bych Dreama bránit, ale on by mě očividně přepral, když právě uvěznil Dreama. „Hhh...nebudu dělat problémy” slíbil tiše a zvedl hlavu o něco víc nahoru, i když mu to nijak nepomohlo. Chvíli si ti dva vyměňovali pohledy, dokud mě se na chvíli nezatmnělo před očima a skoro jsem nespadl na zem.

Technoblad se na mě podíval a pustil Dreama „Skvěle, a moje tajná skrýš je prozrazena” postěžoval si, ale jeho hlas byl naprosto bez emocí. Dream ho obešel kolem zdi a podepřel mě.

„Příště tu možná ubytuj někoho jiného, než je Ranboo a třeba tě lidí nechají být” nad Dreamovu poznámkou Techno mlasknul, na což Dream zvedl jednu ruku. Pomalu mě začal přesouvat na druhou stranu místnosti, kam jsme vpadli, k ohništi.

Technoblade nás mlčky sledoval a sundal si z obličeje masku, což prozradilo dva páry ostrých zubů, co se lehce dotýkaly jeho vrchního rtu. Také měl před nos jasnou jizvu a potom druhou na tváři

Nejděsivější byly tedy jeho oči. Pro mě byly temně šedé nebo černé. Usoudil jsem, že musely být normálně rudé.

„Co chcete, ať to máme za sebou a vy můžete jít zase pryč” jeho věta byla jasně tázací, ale tónem hlasu jakým to doručil to tak vůbec neznělo.

Tenhle týpek je divnej...

„Prv-první se musíme postarat o George” Dream mě posadil před oheň a dotknul se mé tváře. Mlčky se zvednul ze dřepu a začal prohledávat chesty, kterých tu bylo víc, než dost. „Ty, musíš. Já nemusím vůbec nic. A taky nech moje věci na pokoji, já ti taky nesahám do soukromých věcí” postavil se vedle Dreama a zastavil ho tak v otevření další chesty, aby ji prohledal.

Technoblade byl o něco menší jak Dream, ale šlo vidět, že i on z něj má určitý respekt.

Já se jen snažil být nenápadný, aby mě nevěnoval pozornost.

„Potřebuju healing potion” odpověděl mu prostě a i přes Technovi ruku se chestu pokusil otevřít. Ten si znovu mlaskl a Dream ruku svěsil „...Prosím” zamumlal potichu a já mohl až moc slyšet tu trapnost v jeho hlase.

Techno protočil očima a udělal krok vedle, aby Dreama pustil. Založil si ruce na hrudi a sledoval vše, co Dream hledá, prohledává a bere. „Oh? God apple? Tolik jich tu není” okomentoval jeho sbírku.

Já jsem se najednou rozkašlal a Dream vteřinu na to chestu zavřel. V ruce měl lahvičku s barevnou vodou uvnitř a klekl si ke mně.

„Spíš nikdo jiný nemá dost štěstí” odpověděl mu Techno na nevyřčenou otázku a odfrkl při pohledu na nás na zemi. Hned na to očima uhnul a pevně zatnul zuby.

„Vypij to”