„No..."
„No...?" zopakovala po mě Lily.
„Já si o něm myslím, že je to pozorný mladý muž, který má nepřekonatelný smysl pro humor, je laskavý, hodný a vůbec není arogantní ani pitomý," řekla jsem s největší ironií v hlase, co jsem dokázala.
Holky na mě koukaly dost zmateně.
,,Co? Chtěly jste můj názor, tak tady ho máte!"
Pořád mlčely a koukaly, jako kdyby jim ulítly včely.
,,Pro Merlina, to byla sranda. Upřímně si o něm myslim, že je to arogantní povýšený idiot, který myslí jen na sebe a nedokáže ze sebe vyplodit jedinou smysluplnou větu. To si myslim!" protočila jsem očima a podívala se na ně.
,,Ty nám fakt budeš kecat, viď?" zeptala se pobaveně Dorcas.
,,Hej, já nekecám, myslím to vážně," přesvědčovala jsem je. Jen si ze mě dělejte srandu, však uvidíte, jak se pobavíte.
,,Ale jó, vždyť my ti věříme," zasmála se Lily a poplácala mě po rameni.
,,Díky," zašeptala jsem. ,,Nepůjdeme už si lehnout? Ráda bych aspoň něco naspala, za jak dlouho vstáváme?"
,,Přesně za 46 minut, 14, 13, 12, 11, 10 sekund, a několik setin," odpověděla Cas a já sebou plácla do postele. Holky se taky odplazily do svých postelí.
Jelikož byla Lily blízko mě, tak jsem ještě zašeptala: ,,Hele Lily, to o tom
Potterovi, jsi myslela vážně?"
Věděla jsem, že mě slyšela, ale neodpověděla.
„No?" prodloužila jsem a Lily hned zareagovala.
,,Je to otravnej blbec, kterej si myslí, že mě dostane za každou cenu tím, že mě bude ztrapňovat před celou školou. Ale když se to vezme, kolem a kolem a kolem a kolem a kolem a ještě jednou kolem a kolem tak jo."
,,Wau," usmála jsem se.
,,Hej, Marlene, ale nikomu to neříkej, jo?" poprosila Lily a já přikývla. Pak mi došlo, že mě vlastně nevidí, tak jsem jí to odsouhlasila nahlas.
,,A tobě se na Blackovi nelíbí ani jedna vlastnost? Ani jedna jediná?" ptala se Lily.
,,Ne, ani jedna jediná. Víš, to co k němu cejtim je prostě fakt čistá nenávist. Jen co ho vidím, tak se to ve mě všechno zvedne a já mám pocit, že totálně vybouchnu. Jo, dokážu ho tolerovat, když musím, ale to je všechno. Neexistuje možnost, že bychom se my dva někdy skamarádili nebo že bychom si alespoň rozuměli," vysvětlila jsem jí.
Jo, tohle prostě byla pravda, takhle se opravdu cítím, když ho vidím.
,,Aha. Víš, mě celkem bavěj ty vaše hádky a tak, ale nějak jsem nikdy nepochopila, co jste si vlastně udělali, že se musíte tak nenávidět," povzdechla si Lily a zavrtala se do peřiny.
,,To je prostě zákon. Je to tak a nijak se to nezmění."
,,Dobře, tak dobrou," řekla Lily, otočila se na druhou stranu a za chvíli spala.
Já jsem jen přemýšlela o tom všem, co tu dneska zaznělo a snažila jsem se z toho vyvodit závěr. Než se mi to povedlo, usnula jsem.