Blackinnon I. | cz

48.Kapitola - Vymytý mozky.

,,Tak, jste připravený?" zeptal se táta, když jsme všichni (když říkám/pìšu všichni, tak myslím všichni... i s Williem) stáli před naším barákem.

,,Jsme," zavýskl nadšením Will. Jak jsem se dozvěděla od tety, byl to jeho první ples. S takhle malými dětmi by se chodit nemělo.

,,Dobře. Támhle je přenášedlo," ukázal strejda na staré noviny co ležely pár metrů od nás. Všichni jsme se rozešli k tomu otrhanému papìru a naráz se ho chytli. Nepřenášela jsem se poprvé, ale vždycky se cítím stejně. Asi se za chvíli pozvracím, ale za chvilku už jsme stáli před honosným domem.

Sirius

,,Siriusi Orione Blacku! Okamžitě pojď sem!" uslyšel jsem z obýváku mou "milovanou" matičku.

,,Ano, má nejmilovanější máti?" řekl jsem s co největší ironií v hlase.

,,Jak se opovažuješ takhle mluvit se svojí vznešenou matkou, ty krvezrádče!" ozvalo se mi místo odpovědi.

,,Běž si po svých, Kráturo." Odsekl jsem. V tomhle domě nehodlám být milý na nikoho.

,,Na ten ples se jede!" oznámila mi Walburga.

,,Co? Ale vžyť jste říkali, že nepojedeme, protože je Regulusovi špatně!" divil jsem se.

,,Už je mu líp. A nebudeš odmlouvat! Ty si nepamatuješ, co se stalo, když jsi neodmlouval?" podívala se na mě výhružně.

Crucio. Jak bych mohl zapomenout? ,,Cože?" vyjekla Walburga.

,,Co?" Řekl jsem snad něco?

,,Jak bys mohl zapomenout?! Tak já ti ukážu... Crucio!" křikla a namířila na mě hůlkou.

V těle se mi spustila ukrutná bolest. Zdálo se, že mi někdo drtí všechny kosti v těle a pomalu rozmačkává moje vnitřnosti. Tak hrozná bolest to byla. Byla, už to přestalo.

,,Na ten ples jedeš a tečka," plivla na mě Walburga (doslova) a odkráčela. Já jsem tam chvíli zůstal ležet na zemi. Nenávidím to tu. V 16ti jsem se sice pokusil utéct k Jamesovi a tam jsem taky bydlel, ale letos jsem do tohohle sídla musel. Prostě musel.

Zvedl jsem se a pomalu odkulhal k sobě do ložnice.

,,Vyražíme za 15 minut, tak honem ať jsi připravený nebo uvidíš!" houkla na mě ještě než jsem vstoupil do pokoje.

15 minut? Jako vážně? Hodil jsem si rychlou, ale opravdu rychlou sprchu, osušil jsem si vlasy a rychle si na sebe vzal oblek.

Seběhl jsem schody a zastavil se u dveří. ,,Jsi tu přesně, poznamenal Regulus a já se na něj ušklíbl.

,,Vidíš co máme my a ty ne?" zeptala se mě Walburga a já si je pořádně prohlédl. Nejradši bych řekl Vymytý mozky, ale krotil jsem se, takže jsem řekl je to, co je vidět na první pohled: ,,Škrabošky."

,,Správně. Tady. Tu našel Krátura ve sklepě." Hodila mi Walburga starou černou škrabošku. ,,Ty nebudeš děkovat ty krvezrádče?" podívala se na mě výhružně a já zamumlal něco ve smyslu Děkuju. Očividně jí to stačilo, tak to nechala být.

Nějakým způsobem jsme se chytli za ruce a přenesli se před dům, kde se to mělo všechno konat.

Tak jo, tady je dalšì kapitola ;) ples by měl začínat už příštì kapitolu, tak se máte na co těšit ;) no, ikdyž, mohla bych to ještě protáhnout, no, uvidim... :D

Al.