Blackinnon I. | cz

31. Kapitola - Svůdnické oči

,,No nic Tichošlápku, my jdem," vzdechl Potter.

,,Konečně," špitla jsem, bohužel ne tak neslyšně, jak jsem doufala.

,,Hele klídek, jo? Hlavně nám tady Tichošlápka nezbal, už tu leží fakt dlouho, ten by se nechal," zasmál se Potter. On si asi opravdu myslí, že je vtipnej.

Když ta Blackova skvadra konečně odešla, zůstali jsme tam zase s Blackem sami.

,,Madame Pomfreyová?" zavolala jsem na ní po chvíli a ona přilétla jako blesk. Teda, ne doslova.

,,Komu se co stalo?" vyhrkla a začala vyndavat z kapes různé lahvičky.

,,Zatím nic nikomu, jen bych chtěla vědět, jak dlouho tu budu muset ještě zůstat," zeptala jsem se otráveně a ona si oddechla.

,,No tak já nevim. Netuším, kdo vám to udělal a dokud nenajdeme viníka/viníky, tak budete muset být pod dohledem, to snad chápete, slečno McKinnonová," podívala se na mě, pak na Blacka a v očích se jí zableskla trocha soucitu.

,,Tomu rozumím, já jen... No když vůbec nebudu brát v potaz tohle vedle, tak už bych chtěla jít. Vzhledem k tomu, že jsme v sedmém ročníku..."

,,Ano, jistě, OVCE. Hmm, slečno, já bych vás ráda pustila, ale nejsem si jistá, že jste v ideálním stavu a navíc, bůh ví, kdo vám tohle všechno provedl." Pomfreyová si nervózně popsedla na mé posteli a zhluboka se nadechla. Než ale stihla něco říct, už začal mluvit Black.

,,Já to teda dělám nerad, ale musím souhlasit. Chápu, že asi nejsme úplně zotaveni, ale do týdne bychom snad odejít mohli, ne?" Podíval se na Pomfreyovou Black těma svýma svůdnickýma očima, na který padne každá blbka a zamrkal.

,,No, dva dny tu budete muset být ještě určitě, pak se uvidí. Musím to probrat s ostatními profesory, tomu snad rozumíte."

Přikývli jsme. Pomfreyová si stoupla, chvíli vypadala, že by chtěla ještě něco dodat, ale nakonec si to rozmyslela a odešla.

,,No nic, tak já poprosím Lily, aby mi donesla učení," povzdechla jsem si. Ani jsem to neříkala Blackovi, spíš sama pro sebe.

,,A myslíš, že bys mohla,"

,,No to bych nemohla teda. Ta tvoje partička je tu naložená pořád, domluv si to s nima sám," zareagovala jsem okamžitě.

,,Já myslel, jestli bys nemohla podat karty, že bychom si aspoň zahráli nějakou hru."

To myslí vážně? Zvedla jsem obočí, jestli si jako dělá srandu, nebo ne, ale vzhledem k tomu jak se tvářil to vypadalo, že to myslí smrtelně vážně.

Ikdyž, proč vlastně ne? Nic lepšího tu stejně dělat nemůžem.

Podala jsem mu karty, poslala patrona Lily a dali jsme se do hraní.