Blackinnon I. | cz

35.Kapitola - Nebo se mám ptát spíš na koho...?

,,Já. Nebudu. Vstávat" zavrčela jsem a Lily se zasmála.

,,Teď jsi nechodila do školy nevim jak dlouho, takže šup. Vstáváme!" Strhla ze mě peřinu a já jsem zakňourala: „Lilyyy, je mi zimaa."

„To máš smůlu. A teď vstávej, první hodina je obrana, tak ať o ní nepříjdeš" napomenula mě přísně Lily a potom se ušklíbla.

Když jsem konečně vylezla z postele, oblékla jsem si hábit, vzala učebnice a šly jsme s holkama na snídani. Tam se od nás Mary s Dorcas oddělily a šly na studium mudlů, zatím co my s Lily pokračovaly do učebny obrany proti černé magii.

Sedly jsme si do první lavice (bohužel) a čekaly, než někdo z profesorů příjde. Ale toho kdo přišel jsme nečekaly.

„Dobrý den. Dneska tu budu já místo vašeho vyučujícího," ozvalo se ode dveří.  Do třídy vešla rychlou chůzi McGonagalová. ,,Budeme si zkoušet patrony," oznámila a napsala na tabuli čarovnou formuli.

„Takže, vybavíte si nějakou šťastnou vzpomínku -ale ne teď- a počkáte, než vás naplní. Až si budete naprosto jisti, řeknete Expecto Patronum a z vaší namířené hůlky by měl vylétnout váš patron," vysvětlila nám McGonagalka a v tu chvíli zmizely všechny lavice.

,,Rozdělte se na dvě skupiny," řekla nám McGonagalová a "překvapivě" jsme se rozdělili na skupinu Nebelvír a skupinu Zmijozel. „Tak takhle by to nešlo," zakroutila hlavou.

„Tahle polovina," ukázala na polovinu z Nebelvírských, ,,půjde na druhou stranu a tahle polovina," ukázala na polovinu ze Zmijozelu, ,,půjde k Nebelvíru."

Rozkázala a všichni se pomalu pližili ke své skupině. Podívala jsem se kdo je se mnou ve skupině. Většinu jsem neznala, ale některé tváře mi byly velmi známé. Jako například Lily, Potter, Black, Remus, Pettigrew,
Blacková, Malfoy, Snape, Yaxley.

To jsem to zase vyhrála. Pomyslela jsem si.

„Skupina A, což znamená skupina nalevo," ukázala na nás, ,,půjde první. Každý si to zkusí dvakrát a potom se vystřídáte."

Je vidět, že obranu McGonagalová normálně neučí.

,,Takže, stoupněte si do řady až řeknu, tak si všichni vybavíte nějakou veselou vzpomínku a řeknete Expecto Patronum," zopakovala a my jsme se seřadili.

„Můžete."

Vybavila jsem si první let na koštěti, ale tahle vzpomínka se nezdála být tolik silná. Sova z Bradavic. To taky není ono.

Moje rodina a kamarádi. Vybavila jsem si 5.ročník, jak u nás byla Lily s Cas a Mary na Vánoce. To je ono.

Když jsem se do té doby zase "přenesla" naplnila mě štěstí. „Expecto Patronum."

Řekla jsem a z mé hůlky vylétl proud jisker. Jo, to bude správný směr! Rozhlédla jsem se po třídě, kolika lidem se to povedlo. Lily z hůlky také vylétlo pár jisker a snad jsem viděla i náznak hlavy. Muselo to být nějaké lesní zvíře. Všimla jsem si i jejího mírného rudého odstnínu na tváři. Zajímalo by mě, na co myslela. Nebo se mám ptát spíš na koho...? Tohle s ní budu muset ještě probrat.