Blackinnon I. | cz

43.Kapitola - Nejkrásnější a nejchytřejší dcera

Vešla jsem do pokoje a plácla sebou do mé milované postele. Podívala jsem se na hodiny. To už je šest večer?

,,Kylie?" zavolala jsem naši domácí skřítku a ta se ihned objevila u mé postele.

„Paní volala Kylie?" usmála se na mě.

Nemám ráda, když mi říká "paní" nebo "slečno". S rodičema jsme se snažili ji to odnaučit, ale nešlo to.

,,Jo. Řekni mi, až bude večeře."
Snažila jsem se, aby to neznělo jako prosba, ale jako rozkaz.

No, moc se mi to nepovedlo, ale naštěstí si Kylie nešla něco provést.

,,Jistě paní. Kylie s tím počítá a řekne vám hned jak Kylie dovaři večeři." A zmizela. Jen jsem se tak povalovala a přemýšlela. T0 se moc často nestává tak pozor.

Přemýšlela jsem nad uplynulým půlrokem. Co se stalo (slíbila jsem Potterovi, že mu pomůžu s Lily, viděla jsem Blacka bez trička, potom jsem tu samou osobu ztrapnila před celou školou, byla jsem napadená...) a spousta dalšího.

„Večeře je na stole má paní," ozvala se Kylie z rohu pokoje a já kývla.

Jen jsem se převlékla do mikiny, černých tepláků - velice atraktivní a během sebíhání schodů jsem si udělala culík.

V klidu jsme se navečeřeli a já byla tak hrozně unavená, že jsem hned po večeři padla do postele a usnula.

***

„...naklonil se ke mně a-"

CRR! CRRRR! CRRRRRR!

„Do. Pr. Dele!" zakřičela jsem na celý pokoj. Jak já ten budík nenávidím! Teď se nedozvim co mi udělal! To to začíná...

„No počkat..." zarazila jsem se. Dneska je 24.12. Vánoce! Hned jsem měla lepší náladu a ten sen se mi vytratil z hlavy. Vykoukla jsem z okna a všude byl sníh.

Překvapivě...

Seběhla jsem schody a dole už byli všichni vzhůru. No tak všichni znamená máma, táta a Kylie, takže asi tak.

„Dobré ráno!" pozdravila jsem zvesela a úplně zapomněla svůj se. Nasypala si do misky ovesn3 vločky a zalila je mlékem.

,,Dobré ráno, zlato," usmála se na mě mamka a dala mi pusu do vlasů. Táta si četl Denního Věštce a mračil se.

„Co je, tati?" zeptala jsem se ho, nabrala si plnou lžíci mé snídaně a strčila jí do pusy.

,,To je jedno. Neni to důležitý," zamluvil to a já přikývla. Je to důležitý, ale pokud mi to nechce říct, tak ať mi to neříká. Stejně si to potom vykoumám.

„P0 obědě přijedou teta se strejdou a Williamem," oznámila mamka, když si nalévala kafe.

,,Ale noták. Já nechci být 'sečenka Majín'," zakňourala jsem. Pro vysvětlenou,

Williamovi jsou 3 roky a má mě rád. Jo, je roztomilej, ale někdy dost otravnej.

„Vždyť je kouzelnej," rozplývala se mamka a já se uchechtl. Místo toho jsem nadhodila jiné téma.

,,Víte kolikátýho dneska je?" zeptala jsem se se šibalským úsměvem na

„24.prosince," odpověděl taťka lhostejně.

,,Nó a víte kolikátýho je zítra?"

Oba dva moc dobře vědí, kam směřuju.

„25.prosince. A to se stalo něco důležitýho, že se tak vyptáváš?" zasmála se mamka a napila se kávy.

„No, mami. Možná o tom nevíš, ale zítra to bude 17 let, co jsi přivedla na svět tu nejkrásnější a nejchytřejší dceru!" řekla jsem "chytře" a ušklíbla jsem se.

,,Hmm, to ne. To bych musela vědět," šprýmovala mamka. Ano, velice vtipné.

,,Ha ha," protočila jsem očima a táta na mě vrhl přísný pohled.

„Hele, přestaň blbnout, za chvíli jsou tu."