Dnešek byl jeden z těch dnů, kdy jsem měla dobrou náladu; v rámci možností. Lily mě zahrnovala neustálými dotazy a připomínkami ke škole, že jsem neměla ani čas na nic jiného myslet. S Blackem jsme se ignorovali. Teda, alespoň jsme se snažili...
Čas od času někdo prohodil nějakou tu přiblbou poznámku, ale jinak klídek. Když jsem si provedla Blackovu podrobnou analýzu (poprvé a naposled), tak mi došlo, že je s ním fakt něco divně. Takhle to vypadá, jako kdybych se ve škole nudila, ale ono když se člověk snaží usnout a stejně mu to nejde, rezignuje a začne přemýšlet o blbostech. To v našem případě zahrnuje milého Siriuse Blacka.
Takže, za prvé, někdy mě pozdravil, což se dřív nestávalo. Za druhé, moc často jsem ho nevídala, do školy nechodil. Co ho sakra žere? Musím se v noci hodně nudit, když mi přijde Black nějakej divnej. Ale třeba se mi to jen zdá a je to mnou.
Bylo ale jednodušší přemýšlet nad příčinnou Blackova zkratu než nad nečím - někým - jiným.
Každou noc na něj myslím. Proč sakra? Jsem sama na sebe naštvaná. Jak jsem to mohla dovolit? Jak mi může někdo takhle chybět?
Když on se ke mně choval tak hezky, mile, byl gentleman a v neposlední řadě byl také pohledný...
Kéž bych ho mohla zase vidět. Nedokážu si představit, že bych ho už nikdy neviděla. Ale jak a kde ho mám zase vidět. Co on to říkal o škole...
FLASHBACK
,,A co vůbec studujete, jestli se můžu zeptat," umála jsem se na něj zářivě, když jsme procházeli kolem menšího jezírka. Já se ze sebe zblázním. Nemůžu se přestat smát!
,,Nebyla by to moc velká nápověda?" zamračil se zamyšleně a hned potom se usmál. Furt se na sebe smějeme. ,,To nevím. Tak se vás zeptám jinak. Co vás baví? Jako myslím za předmět," navrhla jsem jinou otázku a on se na mě podíval. Dost zmateně.
,,Takže my spolu trávíme tak krásné chvilky a vy se mě budete ptát na školu?" zasmál se a já s ním. To je pravda. Já jsem úplně mimo, to neni ani možný. ,,No a na co se mám jinýho zeptat, ohledně školy?" ptala jsem se ho. ,,Noo, tak třeba na kamarády," napadlo ho a já přikývla.
,,Dobře. Tak co vaši kamarádi?" zeptala jsem se už "vážněji", on taky "zvážněl" a dali jsme se zase do pohybu. ,,No, takže ti jsou tři, no vlastně dva. Nebo takhle, já mam 'nabídek ke kamarádství' docela hodně, ale prostě tihle kluci, jsou moji nejlepší kamarádi. A víte, co by bylo dost na nic?" odběhl náhle od tématu.
,,Co by bylo na nic?" protáhla jsme a zastavili jsme se. ,,Kdybych já vám dopovídal všechno o mých kamarádech, vy zase o svých a nakonec bychom zjistili, že chodíme do stejné školy," zasmál se a přiblížil se ke mně.
,,To by bylo na nic, to máte pravdu. Ale tak ještě na jednu otázku se vás zeptám," začala jsem a pousmála jsem se. ,,Ano? Poslouchám a na všechno vám odpovím," nastavil ucho a já jsem protočila očima.
,,Kolik vám je?" (Wau! Skvělá otázka Marlene!) ,,18," odpověděl a stále se ke mně přibližoval.
,,A kolik vám?" zeptal se na oplátku a já se trošku začervenala. ,,Sedmnáct. Dneska," uculila jsem se, on se na mě usmál, chytl mě jemně rukou za bradu a tu zvedl tak, abych mu koukala do očí. ,,No tak to všechno nejlepší." Co to je sakra za úsměv? Mně se asi podloměj kolena. Málem jsem se políbili, kdyby to zase něco nepokazilo.
,,Ohňostroj," vydechla jsem. ,,Jaké štěstí," poznamenal ironicky.
END OF FLASHBACK
Cítila jsem, jak mě něco strká do zad, potom prudkou bolest v boku a nic. Tma.
Tak další kapitola je tady! :D musela jsem sem dát ten FLASHBACK, protože jsem si musela užít tu chvíli, kdy spolu alespoň mluvěj :D
Tak se mějte hezky a dobrou :D
#AllieSubrae
ČTEŠ
Blackinnon I. | cz
Fanfiction,,Strašně dlouho jsem o tom přemejšlel, ale prakticky jsem nic nevymyslel. Jen to, abys mi do toho vůbec neskákala a nechala mě to domluvit. S výsledkem už si potom nalož jak chceš." Odmlčel se a po chvíli zase začal. ,,Už to mam. Řeknu ti takovou...
