39.Kapitola - Pomsta část 2. (Discokoule)

2K 170 7
                                    

U druhý pomsty, jsem se to rozhodla trošku změnit. Původní plán byl, že mu vezmu -teda Rem mu vezme - oblečení, aby se nemohl převléct, ale potom mi došlo, že jemu to asi vadit nebude. Takže jsem zvolila plán discokoule.

Druhý večer po McGonagalce, jsem se po večerce zvedla z postele a šla jsem na místo, které jsme si s Remusem domluvili. Jedním slovem, společenka. Rem už tam seděl v křesle a když mě zahlédl, v očích se mu objevila jiskra adrenalinu. No jo no, pan Lupin se nezdá...

„Takže co chceš teda udělat?" zeptal se mě, já si přisedla a pošeptala mu můj plán. „No počkej..." podíval se na mě a já přikývla. „A co potřebuješ ode mě?"

„Potřebuju, abys mě nějakým způsobem dostal k vám do pokoje. To je jediný."

Zářívě jsem se na něj usmála a on zase zakroutil hlavou. „Tak fajn, to snad nějak zvládnu," souhlasil a prokřupl si krk.

,,Peter spí jako zabitej a James se Siriusem dneska hráli celý den famrfpál, takže ti budou taky spát docela tvrdě. Ale stejně buď radši tiše, nerad bych byl u toho, jak se Dvanácterák nebo Tichošlápek probudí," upozorňoval mě Remus, zatímco jsme uklízeli nějaké učebnice ze stolu ve společence. Ti prváci tu mají fakt bordel!

,,A kde jste vůbec vzali ty vaše přezdívky?" zeptala jsem se na otázku, která zajímá všechny.

,,To teď neni důležitý. Jdem na to," pokynul Remus k jejich pokoji.

Vešla jsem do pokoje a ucítila jsem naprosto nepopsatelný ehm, jak bych to řekla, ani puch není to správné slovo. Byly tam čtyři postele jako u nás, ale jedna byla prázdná. Remusova. Překvapivě. Když stál vedle mě. Pod ním spal, řekla bych, že Pettigrew, protože... no, prostě jsem to poznala.

A nahoře na druhé palandě spal Potter a pod ním tím pádem Black. Výborně, to se mi hodí. Stiskla jsem hůlku, zašeptala mnou vymyšlené kouzlo a ukázala hůlkou na jeho vlasy.

Tohle bude i takové výchovné. P0 celý týden, kdy řekne nějakou samochválu nebo něco podobného, vlasy mu začnou zářit různými barvami a aby toho nebylo málo, začnou hrát nějaké hitovky pár let zpátky. Vždycky, když mu tam začne něco takového hrát, změní se mu oblečení, které se nosilo v době, kdy byla ta určitá písnička vydána.

„Neplecha ještě nedokončena," zašeptala jsem si vesele, dala Removi dobrou noc, pořádně mu poděkovala a s klidným srdcem šla spát.

Blackinnon I. | czKde žijí příběhy. Začni objevovat