Blackinnon I. | cz

38.Kapitola - Pomsta část 1. (Báseň)

Hodila jsem očko na Remuse a ten kývl. Je večeře a to znamená, že je čas na mou první pomstu. Šlo o moc zamilovanou báseň pro
McGonagalovou. Já vím, já vím, měla bych být básník.

Zvedla jsem se od stolu a Cas na mě sykla: „Kam jdeš?"

,,Jdu něco zařídit. Za chvíli uvidíš," mrkla jsem na ni a s neskrytým nadšením šla k profesorskému stolu v ruce.

Přišla jsem k McGonagalové a podala jí obálku, kterou jsem měla schovanou v rukávu. „Toto jsem vám měla dát. Je to prý od tajného ctítele," zašeptala jsem a odešla zpět k Nebelvírskému stolu.

Lily s holkama se na mě zvědavě podívala a já jim rty naznačila Uvidíte.

Na Remuse jsem ukázala na zvednutý palec nahoru a ten zakroutil hlavou a dal si tvář do dlaní. Naštěstí, si nikdo ničeho nevšiml.

Kouktem oka jsem koukla na Blacka. Ten chudák nemá nejmenší tušení, do čeho se uvrtal.

„Poprosíla bych o ticho," řekla McGonagalka, když dočetla svůj dopis.

,,A taky bych chtěla aby se tohle, už nikdy neopakovalo." Ukázala na dopis, odkašlala si a začala číst.

„Moje nejmilejší zlatíčko,

nevím jak bych ti to mohl říct,

že jsi moje štěstíčko,

o tobě chci jen snít.

Vždy, když přijdeš do hodiny,

zatají se mi dech,

jak se na mě tak přísně díváš,

z úst mi unikne jen malý vzdech.

Proto je přeměňování můj nejoblíbenější předmět,

je velmi zajímavý,

jsem z něj potom nadržený,

a rád bych ho byl umět.

Jsi ten nejlepší člověk,

kterého jsem potkal,

za celý svůj věk,

a teď bych si zahopkal.

Sice jsi o pár let starší,

ale mě to nevadí,

pokud to někoho straší,

ať jde do zelí.

Jsi moje největší láska

a byl bych rád,

kdybych se mohl ptát:

Koho je tahle kráska?

Nikdo by neodpověděl,

protože jsi moje,

nerad bych se styděl,

ale ty jsi svoje.

A tohle je konec mé básně pro tebe,

doufám, že se ti líbila

a nezlobíš se,

že jsem se zamiloval do tebe.

Tvůj milovaný Sirius Black. "

A celá Velká síň propukla v jeden obrovský záchvat smíchu. Třebá já jsem se mohla smíchy potrhat.

Smáli se úplně všichni -až na Blacka. Ten tam jen seděl s vykuleným výrazem a rudý určitě až na zadku.

„Doufám, že tohle, se pane Blacku nebude už nikdy opakovat," promluvila naprosto vážně McGonagalová a posadila se vedle smícham chlámajícího se Brumbála. Poté jí ale zacukaly koutky.

A to je teprve začátek, Blacku.